Dvacátý čtvrtý týden: Jedna realita
Neexistují neposvěcená místa, / existují jen posvátná místa / a znesvěcená místa. -Wendell Berry, „Jak být básníkem (pro připomenutí)“
Učitel CAC Brian McLaren nám připomíná, že naše práce a spolupráce ctí Jedinou skutečnost, která tvoří naše životy:
Náboženství a svět je jeden život
Není to tak, že náboženství je svaté a světské je profánní. Jde o to, že jak náboženství, tak světské mohou být svaté a obojí může být znesvěceno. Nakonec náboženské a světské nejsou dvě věci, ale jedna: život.
Životu je třeba navrátit úctu a tvůrčí dynamiku
Naším úkolem je zastavit znesvěcování života v jeho náboženském i světském rozměru … a navrátit náboženskému i světskému životu tvůrčí dynamiku, která si zaslouží a vzbuzuje náležitou úctu. Protože podnikání může být skutečně svatou prací; ve skutečnosti se některé z nejdůležitějších duchovních průlomů v dnešním světě odehrávají prostřednictvím lidí ve světě podnikání. Politika a vládnutí mohou být svatou prací; ve skutečnosti jsou někteří z největších světců a proroků dneška odvážnými aktivisty a politickými vůdci.
Každý rozměr života může být svatý
Zábava a vzdělání mohou být svatou prací; umělci, baviči, učitelé a učenci ve skutečnosti zaplňují duchovní prázdnotu po náboženských vůdcích, kteří se nechali zahnat do různých teologických koutů. Věda a technika mohou být svatou prací; ve skutečnosti je překvapivé množství výzkumníků a vynálezců poháněno zvědavostí a láskou tak silnou, že si přímo říkají o adjektivum božský. Ano, i náboženství může být svatým dílem, ačkoli nás tak často zklamává. Každý rozměr a povolání života mohou být svaté, i když často nejsou…..
Učme se posvětit vše
Ti z nás, kteří zůstávají křesťany, musí začít tuto skutečně naléhavou, ale zároveň neuspěchanou práci ve své vlastní domácnosti. To, co nevykoupíme, co si nepřiznáme a z čeho se nepoučíme, nás bude pronásledovat, dokud to neuděláme…. Můžeme se spojit se svými kolegy z jiných tradic – včetně sekulárních tradic a institucí – a stát se spolupracovníky na celo civilizačním jarním úklidu, který připraví náš druh na nový začátek, který všichni potřebujeme, chceme-li přežít na této krásné, křehké planetě. Pokud se nenaučíme znovu posvětit vše jako svaté a duchovní, znesvětíme vše. [1]
Píše otec Richard:
Roztržená opono spojila svět i náboženství v jedno
Ve zralém náboženství se světské stává posvátným. Už neexistují dva světy. Nemusíme opouštět světský svět, abychom našli posvátný prostor, protože se spojily. To byl význam roztržení chrámové opony, když Ježíš zemřel. Chrám rozděloval realitu na svatý svět uvnitř a nesvatý svět venku. Proto Ježíš řekl, že chrám musí padnout. „Ani kámen na kameni nezůstane stát“ (Mk 13,1-2). Naše slovo „profánní“ pochází z latinského pro a fanum, což znamená „mimo chrám“.
Neexistuje svět kde by nebyl Bůh
Jezuitský teolog Teilhard de Chardin napsal: „Na základě Stvoření a ještě více na základě Vtělení není zde dole nic profánní pro ty, kdo umí vidět.“ [2] Svět je jen jeden, a to ten nadpřirozený. Neexistuje žádný „přirozený“ svět, kde by nebyl Bůh. Vše je nadpřirozené. [3]
Prameny:
[1] Brian D. McLaren, Do I Stay Christian? A Guide for the Doubters, the Disappointed, and the Disillusioned (New York: St. Martin’s Essentials, 2022), 197–198, 199.
[2] Pierre Teilhard de Chardin, The Divine Milieu: An Essay on the Interior Life (New York: Harper & Brothers, 1960), 35.
[3] Adapted from Richard Rohr, Everything Belongs: The Gift of Contemplative Prayer, rev. ed. (New York: Crossroad, 1999, 2003), 159.
Image credit: A path from one week to the next— Izzy Spitz, Untitled. CAC Staff, Untitled. Izzy Spitz, Untitled. Watercolor. Used with permission. Click here to enlarge image.