Čtyřicátý devátý týden: Víra
Richard nám připomíná, že věřit „v“ Ježíše ve skutečnosti znamená účastnit se Ježíšovy víry:
Víra s Kristem
Mnoho badatelů v průběhu let poukázalo na to, že to, co se v Pavlových listech obvykle překládá jako „víra v Krista“, by se přesněji mělo překládat jako „víra s Kristem“. Jde o víc než jen o záměnu předložek. Znamená to, že se všichni účastníme cesty víry, kterou již prošel Ježíš. Jsme navždy neseni uvnitř „korporativní osobnosti“, kterou je pro Pavla vždy Kristus (pro začátek se podívejte na 1 Kor 12,12-31). To je zcela jiné chápání víry, než o jakém uvažuje většina křesťanů.
Společná cesta
Většina křesťanů si myslí, že mít víru znamená „věřit v Ježíše“. Ale „mít podíl na Ježíšově víře“ je mnohem bohatší pojem. Není to ani tak pozvání, jako spíše kosmické prohlášení o samotné podobě skutečnosti. Sám o sobě nevím, jak mít víru v Boha, ale jakmile víme, že Ježíš je hromadný zástupný symbol pro všechny, víme, že jsme již byli vzati na cestu skrze smrt a zpět do života. Jediné, co teď můžeme udělat, je plně si v sobě uvědomit to, co je objektivně pravdivé. Všichni se účastníme Ježíšovy cesty víry s různou mírou odporu a souhlasu.
Otec Richard nám připomíná, že mít víru není něco, co bychom museli udělat sami:
Odevzdat se Kristu
Pamatujme, že je to Bůh v nás, kdo miluje Boha. My sami ve skutečnosti nevíme, jak Boha milovat. Je to Kristus v nás, kdo poznává Krista. Je to Duch svatý, jehož jsme chrámem (viz 1 Kor 3,16), kdo odpovídá na Ducha svatého. Podobný poznává podobného. Proto je každé pravé poznání vlastně poznáním („znovupoznáním“ neboli opětovným poznáním něčeho). Pouze do té míry, do jaké jsme se odevzdali Kristu a umožnili Kristu v nás dospět k plnosti, můžeme Krista milovat.
Víra není intelektuální uznání Boha
„Víra“ není potvrzení víry, intelektuální přijetí Boha nebo přesvědčení, že určité doktríny jsou pravdivé či pravověrné (i když tyto věci mohou být dobré). Mnoho křesťanů však víru zúžilo právě na toto. Taková víra obvykle nemění naše srdce ani náš životní styl. Jsem přesvědčen, že velká část moderního ateismu je důsledkem takovéto opojné a neúčinné definice víry. Víru jsme definovali intelektuálně, takže lidé přišli s intelektuálními argumenty proti ní a pak řekli: „Nevěřím v Boha.“ A pak jsme se rozhodli, že víru budeme definovat intelektuálně.
Víra je důvěra Boha
Ježíšovo i Pavlovo pojetí víry se mnohem lépe překládá jako základní důvěra nebo důvěra v to, že Bůh se stará o to, co se děje právě teď. To je zjevně vlastnost, kterou Ježíš plně představuje a kterou pak chválí u ostatních lidí.
Boha lze zakoušet skrze lásku ve společenství
Bůh odmítá být poznán intelektuálně. Boha lze milovat a poznávat pouze v aktu lásky, Boha lze zakoušet pouze ve společenství. Proto nám Ježíš „přikazuje“, abychom směřovali k lásce a plně v ní setrvávali. Láska je jako živý organismus, aktivní silové pole, o které se můžeme opřít, ze kterého můžeme čerpat a kterému můžeme dovolit, aby námi procházelo.
Prameny:
Adapted from Richard Rohr, Great Themes of Paul: Life as Participation (Cincinnati, OH: St. Anthony Messenger Press, 2002), Audible audio ed.
Image credit: Benjamin Yazza, Untitled 09 (detail), United States, photograph, used with permission. Tory Hallenburg, Walking on Water (detail), 2018, United States, photograph, Unsplash. Carrie Grace Littauer, Untitled 10 (detail), 2022, United States, photograph, used with permission. Jenna Keiper & Leslye Colvin, 2022, triptych art, United States. Click here to enlarge image.
Image inspiration: Venturing beyond the monochrome of certainty, we walk into water and on ground we cannot always see. Our ripples spread beyond ourselves into this movement of faith.