Víra v Boží přítomnost   

Čtyřicátý devátý týden: Víra

Kontemplativní aktivista a biskupský kněz Adam Bucko získal hlubší víru a důvěru v Boží přítomnost poté, co se setkal s limity toho, co mohl udělat sám:

Od sebejistoty ke ztrátě sebedůvěry

Když přemýšlím o tomto úryvku z evangelia [Jan 6,1-14, Ježíš nasytí 5 000 lidí], často si vzpomenu na dobu, kdy jsem pracoval s mladými lidmi bez domova. Léta jsem si budoval dovednosti a… cítil jsem, že se stanu schopným profesionálem vyzbrojeným terapeutickými dovednostmi a technikami, které mohou napravit lidské životy. V hloubi duše jsem opravdu věřil, že žiji mezi bezdomovci a napravuji jejich životy. Až jsem si jednoho dne uvědomil, že to, co dělám, ve skutečnosti nefunguje. Děti procházely našimi programy a stejně končily na ulici. . . . Stále byly jen krůček od toho, aby je drogový dealer nebo pasák zranil nebo dokonce zabil. Tehdy jsem byl nucen se změnit. Začal jsem se cítit bezmocný a moje sebedůvěra byla na dně. Jediné, co mi zůstalo, byla víra… [a] důvěra, že jsem tam, kam mě Bůh volá.

Svěřil jsem proto svoji činnost Bohu a důvěřoval mu

V důsledku krize, kterou jsem prošel, se moje práce změnila z velmi chválené, na řešení orientované a na důkazech založené praxe v něco mnohem intuitivnějšího. Skutečně se přesunula do modlitby. A když říkám modlitba, nemyslím tím nutně to, že jsem se modlil s lidmi. Místo toho jsem se začal objevovat u každého člověka, který potřeboval mou pomoc, stejným způsobem, jakým jsem se objevoval u modlitby. Shromáždil jsem všechny své znalosti a nástroje a svěřil je Bohu. Říkat Bohu: “Myslím, že mě voláš, abych tady něco udělal. S tímhle přicházím. Nabízím ti to. Vezmi si to. Změň to. Učiň to užitečným. Protože se tu cítím tak malý a zbytečný.” Prostě jsem  tam byl s mladými lidmi bez domova ve stavu nevědomosti a důvěry. Všímal si toho, co bylo, vydával svědectví o jejich bolesti, pomáhal jim udržet jejich bolest a často se s nimi v důsledku toho, čeho jsem byl svědkem, lámat. . . .

A v  mé bezmocnosti se začala objevovat Boží energie

Začal jsem zjišťovat, že pokaždé, když jsem si dovolil cítit se tváří v tvář bolesti, které jsem byl svědkem, ztracený, pokaždé, když jsem se dotkl své vlastní nepodstatnosti, začala se v našem středu objevovat Boží energie. Stačilo jí jen říct ano. Boží přítomnost tam byla, vždy připravená posbírat rozbité kousky z podlahy a znovu je složit v něco dobrého. . . . Když se to stalo, uvědomil jsem si, že mé schopnosti nejsou zbytečné. Jen jsem je musel nejprve odevzdat Bohu, aby je mohl použít, jak si přeje. Pak mohla přijít správná slova. Pak se mohly projevit správné způsoby přítomnosti. . . . Často nebylo jasné, kdo komu pomáhá. Protože v každém z těchto posvátných okamžiků jsem dostával stejně tolik, kolik jsem dával, ne-li víc.

Translated with www.DeepL.com/Translator (free version), mezinadpisy si dovolil vložit překladatel

Prameny:

Adam Bucko, Let Your Heartbreak Be Your Guide: Lessons in Engaged Contemplation (Maryknoll, NY: Orbis Books, 2022), 116–117.

Image credit: Benjamin Yazza, Untitled 09 (detail), United States, photograph, used with permission. Tory Hallenburg, Walking on Water (detail), 2018, United States, photograph, Unsplash. Carrie Grace Littauer, Untitled 10 (detail), 2022, United States, photograph, used with permission. Jenna Keiper & Leslye Colvin, 2022, triptych art, United States. Click here to enlarge image.

Image inspiration: Venturing beyond the monochrome of certainty, we walk into water and on ground we cannot always see. Our ripples spread beyond ourselves into this movement of faith.