Padesátý týden: Rozšiřujeme naše představy o Bohu
Pastorka a zakladatelka Centra pro divokou spiritualitu Victoria Loorzová se zamýšlí nad původem našich tradičních představ o Bohu:
Bůh jako patrircha
Bůh jako patriarcha. Kristus jako Pán. Bůh jako král. Kristus jako jediné slovo. To všechno jsou metafory či obrazy, které si vytvořili lidé (no, spíše lidé) v určitých historických obdobích, aby definovali vztah k posvátné realitě. Jsou to metafory, které dávaly smysl lidem, jimž vládli násilničtí, imperiální monarchové – lidem, jejichž přežití záviselo na rozmarech pánů a vlastníků majetku. Tyto metafory také příhodně pomáhaly vládnoucím legitimizovat a prosazovat svou moc.
Dnes potřebujeme jiný obraz Boha
Ekoložka Sallie McFagueová nás vyzývá, abychom si vytvořili nové obrazy a metafory, které by odpovídaly našemu životu a historické době. Pro nás, kteří žijeme v tomto století, musí metafory Boha nějak experimentovat s jinými metaforami než royalistickými, triumfalistickými obrazy, které jsou zjevně nevhodné. Musí, trvá na tom, vyjadřovat ekologické vzájemné závislosti života. [1]
Například: Kristus jako rozhovor
Loorz se zamýšlí nad obrazem Boha inspirovaným Janem 1,1: „Na počátku bylo Slovo“.
Nabízím další relevantní metaforu pro naši dobu, která však má kořeny v zapomenuté tradici: Kristus jako rozhovor. Kristus jako rozhovor mi říká, že dub a ten jelen na louce nejsou Bůh. A já nejsem Bůh. Ale my [každý z nás] v sobě neseme Krista, Logos, Tao, jiskru božské lásky. A rozhovor mezi námi: to je projev posvátna, který posouvá kupředu rozvíjející se příbuzenstvo milosti. Divoký Kristus….
Kristus jako vztah
Ježíš jako Kristus ztělesňuje onu mezipřítomnost mezi Stvořitelem a stvořeným. Mezi transcendentním a vtěleným. Ale nejen Ježíš. Jde o nás všechny. Dokonce i stromy, mikrobi a hvězdy jsou stvořeny, prodchnuty a drženy pohromadě Proměnou. Kristus je dynamický, hojný vztah, kakofonie vzájemně provázaných spojení, kterými se pohybuje rozhovor. Kristus je vlastně opakem statického slova, jediného výroku řízeného mocným slovem…..
Kristus jako posvátný rozhovor
Co by divoký Kristus – Konverzace, který je prostředníkem lásky mezi všemi věcmi, jehož božská přítomnost spojuje divoké jeleny s mou vlastní divokou duší – vyvolal v našem světě? Je možné si představit, že se světonázor království a říší promění ve světonázor příbuznosti a soucitu? Představte si, jak jiný by byl život právě teď, kdyby se křesťanství mohlo stát místem posvátného rozhovoru: místem, kde se zkoumají možnosti, vyjadřují pochybnosti a nesouhlas a povzbuzují hlasy na okraji. Představte si, že by církev ctila posvátný rozhovor tím, že by pozvedala hlasy umlčené impériem. Představte si smírčí roli, kterou by církev mohla nabídnout při sbližování protichůdných sil, aby si uvědomila, že jsme všichni vzájemně propojeni.
Přečtěte si tuto meditaci na webu cac.org.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
[1] Sallie McFague, “Imaging a Theology of Nature: The World as God’s Body,” in Liberating Life: Contemporary Approaches to Ecological Theology, eds. Charles Birch, William Eakin, Jay B. McDaniel (Maryknoll, NY: Orbis, 1990), 208–209, 211.
Victoria Loorz, Church of the Wild: How Nature Invites Us into the Sacred (Minneapolis, MN: Broadleaf Books, 2021), 123, 124, 125.
Jenna Keiper, Untitled (detail), 2020, photo, New Mexico. Click here to enlarge image. God inhabits the rainbow of our being(s). We are all in God and God is represented in all of us: plant, human, animal, earth, star, light, dark.