Padesátý týden: Rozšiřujeme naše představy o Bohu
Otec Richard zkoumá, jak často vytváříme Boha k obrazu svému, a ne naopak.
Ego chce Boha podle svého
Trvá dlouho, než dovolíme Bohu, aby byl tím, kým skutečně je. Naše přirozená egocentričnost chce z Boha udělat toho, kým chceme, aby byl. Úkolem proroků a dobré teologie je udržet lidi svobodné pro Boha a Boha svobodného pro lidi. I když existují lidé „čistého srdce“ (Mt 5,8), kteří „vidí Boha“ přirozeně a snadno, většina z nás potřebuje velkou pomoc.
Bůh je tajemství
Je-li Bůh vždycky Tajemství, pak je Bůh vždycky nějakým způsobem neznámý, mimo to, na co jsme zvyklí, mimo naši zónu pohodlí, mimo to, co dokážeme vysvětlit nebo pochopit. Svatý Augustin ve čtvrtém století řekl: „Pokud to chápeš, není to Bůh.“ V tomto případě je to Bůh. [1]
Mohli bychom si skutečně vážit Boha, kterého bychom mohli pochopit? A přesto velmi často chceme Boha, který odráží, a dokonce potvrzuje naši kulturu, naše předsudky, naše ekonomické, politické a bezpečnostní systémy.
Modla je náš strnulý obraz Boha v nás
První přikázání (Exodus 20,2-5) říká, že si nemáme dělat žádné Boží rytiny ani se jim klanět. Na první pohled si můžeme myslet, že to znamená pouze ručně vyráběné Boží podobizny, ale většinou se to vztahuje na strnulé obrazy Boha, které chováme ve svých hlavách. Bůh stvořil člověka k obrazu svému a my jsme mu kompliment takříkajíc vrátili tím, že jsme Boha stvořili k obrazu svému! Nakonec jsme vytvořili typicky malého, klanového Boha. Ve Spojených státech vypadá Bůh jako strýček Sam nebo Santa Claus, náročný soudce nebo obchodník, který vyhrává a prohrává – v každém případě bílý muž, přestože „Bůh stvořil lidstvo k Božímu obrazu; muže a ženu je stvořil Bůh“ (Genesis 1,27). Je zřejmé, že Bůh nemůže být výlučně mužského pohlaví. Trojiční Bůh je všechno jiné než vládnoucí monarcha nebo osamělá postava.
Ego chce mít Boha pevně v rukou
Obvykle je pro nás velmi obtížné nechat Boha, aby byl větší než naše kultura, naše bezprostřední potřeby a naše projekce. Lidské ego chce mít věci pevně v rukou, a tak jsme si vytvořili Boha, který zapadá do našich malých systémů a našeho chápání Boha.
Jenže je obrazem neviditelného Boha a je jiný – je Beránek Boží
Vytvořili jsme tak Boha, který vyžaduje drahé kostely a roucha, Boha, který rád válčí stejně jako my, a panovačného Boha, protože my rádi vládneme. Téměř úplně jsme zapomněli a ignorovali to, co Ježíš zjevil o povaze Boha, kterého znal. Je-li Ježíš „obrazem neviditelného Boha“ (Kol 1,15), pak Bůh není takový, jak jsme očekávali. Ježíš není v žádném případě potentát nebo patriarcha, ale pravý opak, ten, kterého Jan Křtitel nazývá „beránkem Božím“ (Jan 1,29). Zdá se, že my dáváme přednost lvu.
Přečtěte si tuto meditaci na stránkách cac.org.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
[1] Augustine, Sermon 117:5 (on John 1:1). Original text: “Si enim comprehendis, non est Deus.”
Adapted from Richard Rohr, A Spring Within Us: A Book of Daily Meditations (Albuquerque, NM: CAC Publishing, 2016), 214–215.
Jenna Keiper, Untitled (detail), 2020, photo, New Mexico. Click here to enlarge image. God inhabits the rainbow of our being(s). We are all in God and God is represented in all of us: plant, human, animal, earth, star, light, dark.