Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Ježíš nám ukazuje, jak číst Bibli jako Knihu lásky. Ano, v Bibli je mnoho podivných a matoucích přikázání. Ale samotná Bible nám poskytuje hermeneutické pravidlo vždy, když narazíme na zákazy – a to i na jeden z Desatera přikázání –, které brání lidskému rozkvětu a naší soucitné reakci na lidské utrpení. Kdykoli se ocitnete na hermeneutické křižovatce a budete se muset rozhodnout, jak Písmo vyložit, čtěte Bibli tak, jak to dělal Ježíš. Upřednostněte milosrdenství před obětí. (Richard Beck)
Obecně řečeno, Ježíš využívá své vlastní Písmo k tomu, aby kázal poselství radikální inkluzivity, milosrdenství a spravedlnosti a aby vyvrátil převládající náboženská poselství o vyloučení, náboženské spravedlnosti a útlaku utlačovaných, nečistých a hříšníků.(R.Rohr)
Pod pojmem „milosrdní“ míní ty, kteří mají vůči všem [lidem] takový soucitný postoj, že se chtějí rádi podělit o vše, co mají, mezi sebou navzájem i se světem… Pro ně již [lidé] nejsou žebráky, kterým se něco dává, ale bratry [a sestrami], s nimiž se o vše dělí. (R.Rohr)
Myslím si, že náboženství je to nejlepší i to nejhorší. Může vytvořit ty nejuzavřenější, nejmalichernější, nejvíce se bránící a rasistické lidi, kteří se zastaví v té první fázi: „My to máme správně. Jsme vyvolení. Jsme vybráni.“ Ale jejich víra je ve skutečnosti nezměnila, takže nevědí, jak sdělit pocit vyvolenosti někomu jinému. Bez milostného vztahu s Bohem nás náboženství nepohání vpřed ani nám neumožňuje růst. Nepřináší neustálou proměnu. Stává se pouhou vedlejší atrakcí elitářství, nic víc.(R.Rohr)
Juliana z Norwich
Je upřímně řečeno nezdvořilé z naší strany pochybovat o tom, že všechno bude v pořádku (a všechno bude v pořádku a všechno bude v pořádku). „Když pronesl tato laskavá slova,“ píše Julian, když mluví o Bohu-Matce, „ukázal mi, že mi ani nikomu jinému nepřisuzuje ani špetku viny. Nebylo by tedy ode mě nezdvořilé obviňovat Boha z mých přestoupení, když on mě neobviňuje?“ Milosrdná povaha Boha činí celou hru na obviňování zastaralou….
Láska a milosrdenství jsou svrchované, i když se často skrývají v obyčejných lidech…
Existuje běžné mylné přesvědčení, které hluboce zkresluje výklad Písma a mnoho duchovních směrů. Nazývám ji „duchovním kapitalismem“, který se soustředí kolem běžné filozofie „mohu to udělat, musím to udělat a udělám to“. To je způsob uvažování rané fáze egoistického vědomí. Klade veškerý důraz a úplnou důvěru na „mě“, moje úsilí a moje duchovní úspěchy. Má malou aktivní důvěru v Boží milost a milosrdenství.
Boží ruka spočívá na nás v lásce, i když se chystáme zaútočit. Boží trpělivá láska nás obklopuje a pohlcuje náš hněv do Božího všezahrnujícího já.
Každý okamžik není zřejmý jako Bůh, jako milost; vypadá docela jednoduše jako další obyčejný okamžik. Ale naše ochota rozpoznat ji jako bezplatnou – jako dar zdarma, jako sebeobjevení, jako možnost – jí umožňuje, aby taková byla. Bůh se přestává skrývat. Bůh a milost se stávají zjevnými jako dar v každém okamžiku. A ti, kdo se naučí přijímat dary, dostávají další dary. „Z Boží plnosti jsme všichni dostali, milost za milostí“, jak říká Jan 1,16.
Mechthilda z Magdeburrku (13.stol.) uznává, že existuje druh moci, který vyžaduje přísnou spravedlnost a nechává viníky živořit v jejich vězení….. Tento druh moci však Bohu odpírá. Není to proto, že by Bůh měl méně moci než tito držitelé moci, ale proto, že tento druh moci je nemocná a pokřivená moc. Otec se z lásky vzdává moci, která udržuje utrpení, protože hlubší a autentičtější moc je ta, která vykupuje, uzdravuje a obnovuje. Milosrdenství je jiný druh všemohoucnosti, který přitahuje i ty, kdo jsou brutálně zničeni hříchem, zpět do láskyplného společenství….. Božská moc umožňuje lásce vytěsnit moc.