Třicátý sedmý týden: Odpuštění
V této homilii nám otec Richard Rohr připomíná radikální a proměňující sílu odpuštění:
Evangelium je o odpuštění
Když je vše řečeno a uděláno, evangelium se omezuje na odpuštění. Řekl bych, že je to celé evangelium. Je to začátek, prostředek i konec. Lidé, kteří umějí odpouštět, poznali, jak je příjemné, když jim bylo odpuštěno, a to ne tehdy, když si to zasloužili, ale právě tehdy, když si to nezasloužili.
Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům
Pokud jsme křesťané, pravděpodobně jsme už desettisíckrát řekli Otče náš. Ta slova nám prostě kloužou z jazyka: „Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.“ „Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.“ Odříkáním této modlitby jsme prosili a modlili se za odpuštění. Všimněte si, že existuje plná souvislost mezi tím, jak dáváme a jak přijímáme: „Odpusť nám, jako i my odpouštíme“. Jsou to stejné pohyby. Musíme vědět, že potřebujeme milosrdenství, potřebujeme pochopení, a pak také musíme vědět, jak ho dát. Každé z nich plyne s energií toho druhého.
Velkorysé srdce a milující duch
Často jsem v programech 12 kroků nebo ve vězení nacházel lidi, kteří byli docela shovívaví k chybám druhých, protože si sáhli na dno. Věděli, jak moc bolí, když někdo ublíží. Věděli, jak strašné je nenávidět sám sebe a obviňovat se. Když do jejich života vstoupil někdo s velkorysým srdcem a milujícím duchem a odpustil jim, bylo to jako znovuzrození. Někdo jiný miluje část mého já, kterou sám nedokážu milovat! Prostě mě naučili, jak na to!
K odpuštění je potřeba porozumění příběhu člověka
Vzpomínám si, že když jsem byl vězeňským kaplanem v Albuquerque, četl jsem v novinách příběhy zločinců v našem městě a vytvářel si názor na to, jak jsou hrozní. Před lety se jedna mladá žena dopustila vraždy, aby ukradla dítě. Myslím, že ji všichni ve městě nenáviděli. Hned druhý den jsem šel do vězení a tam mi řekli, že chtěla navštívit kněze.
Nechtěl jsem jít do cely, protože jsem věděl, že bych ji neměl rád. Věděl jsem, že bych ji odsoudil, protože jsem ji už odsoudil. Nemohu vyprávět celý příběh, ale podělím se o tolik: když jsem z té cely odcházel, měl jsem jen slzy a soucit s utrpením té mladé ženy.
Bůh zná hloubku našeho příběhu a proto může všechno odpustit
Víte, Ten, který zná všechno, může odpustit všechno. My však známe jen malý kousek – tu část, která nás urazila. Jen Bůh zná všechno, a proto je Bůh tím, kdo může odpustit všechno.
Sám nežiji plnou láskou a proto mohu být ke druhým milosrdný jako je Bůh ke mně
Pokud jsme upřímní, nikdo z nás nežije podle evangelia. Nikdo z nás nemiloval tak, jak by mohl milovat, nebo jak jsme byli milováni Bohem. Mluvím o tom z kazatelny mnohem lépe, než to žiji. A přesto mi právě toto poznání – že jsem ještě nežil lásku – umožňuje stát pod vodopádem nekonečného milosrdenství. Teprve pak vím, jak nechat milosrdenství volně proudit skrze mě. To, že ji nezaslouženě přijímám, mi umožňuje ji nezaslouženě dávat.
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version), mezinadpisy vložil překladatel
Prameny:
Adapted from Richard Rohr, “Make Sure You Are in Need of Forgiveness,” homily, September 16, 2017.
Image credit: Katrina Lillian Sorrentino, Entelechy 4, (detail), 2022, photograph, Spain, used with permission. Belinda Rain, Meadow (detail), 1972, photograph, California, public domain. Katrina Lillian Sorrentino, Entelechy 11, (detail), 2022, photograph, Spain, used with permission. Jenna Keiper & Leslye Colvin, 2022, triptych art, United States. Click here to enlarge image.
This week’s images appear in a form inspired by early Christian/Catholic triptych art: a threefold form that tells a unified story.
Image inspiration: Seeing what is. Acknowledging. Clearing the air. After the vines are ripped from the wall, allowing new growth.