Třicátý sedmý týden: Odpuštění
Arcibiskup Desmond Tutu (1931-2021) a jeho dcera Mpho Tutu van Furthová se zaměřují na naši křehkou lidskost, na to dobré i špatné, čeho jsme všichni schopni, jako na vstupní bod pro odpuštění:
Realita: ….jsme směs dobra a zla a jsme křehcí
Jsme schopni odpustit, protože jsme schopni rozpoznat naši společnou lidskost. Jsme schopni rozpoznat, že všichni jsme křehké, zranitelné a chybující lidské bytosti schopné bezohlednosti a krutosti. Uvědomujeme si také, že nikdo se nerodí zlý a že všichni jsme víc než to nejhorší, co jsme v životě udělali. Lidský život je velkou směsicí dobra, krásy, krutosti, zlomených srdcí, lhostejnosti, lásky a mnoha dalších věcí. Chceme oddělit dobré od špatného, svaté od hříšníků, ale nejde to. Všichni sdílíme základní vlastnosti naší lidské přirozenosti, a tak jsme někdy velkorysí a jindy sobečtí. Někdy jsme ohleduplní a jindy bezohlední, někdy jsme laskaví a jindy krutí. To není víra. Je to skutečnost.
Všichni jsme součástí nějakého příběhu v kontextu s dalšími příběhy
Pokud se podíváme na jakékoli zranění, můžeme vidět širší souvislosti, v nichž k němu došlo. Podíváme-li se na jakéhokoli pachatele, můžeme objevit příběh, který nám řekne něco o tom, co vedlo k tomu, že tento člověk způsobil újmu. Neospravedlňuje to jednání dané osoby, ale poskytuje to určitý kontext. . . .
Jsme snadno zranitelní a snadno zraňujeme druhé
Nikdo se nerodí jako lhář, násilník nebo terorista. Nikdo se nerodí plný nenávisti. Nikdo se nerodí plný násilí. Nikdo se nerodí s menší slávou nebo dobrotou než vy nebo já. Ale v kterýkoli den, v kterékoli situaci, v kterékoli bolestné životní zkušenosti může být tato sláva a dobrota zapomenuta, zastřena nebo ztracena. Snadno můžeme být zraněni a zlomeni a je dobré si uvědomit, že stejně snadno můžeme být těmi, kdo zranění a zlomení způsobili.
Všichni jsme členy stejné lidské rodiny. . . .
Když uvidíme, v čem všem jsme si podobní a jak jsou naše životy neoddělitelně propojené, můžeme najít empatii a soucit. Když najdeme empatii a soucit, můžeme se vydat směrem k odpuštění.
Nakonec je to pokorné uvědomění si vlastní lidskosti, které nám umožňuje odpustit:
Každý z nás je velmi chybující a velmi křehký. Vím, že kdybych se narodil jako příslušník bílé vládnoucí třídy v té době v minulosti Jihoafrické republiky, snadno bych se k někomu choval se stejným pohrdáním, s jakým se chovali ke mně. Vím, že pod stejným tlakem a za stejných okolností jsem schopen stejných zrůdných činů jako kterýkoli jiný člověk na této bolestně krásné planetě. Právě toto vědomí vlastní křehkosti mi pomáhá najít soucit, empatii, podobnost a odpuštění pro křehkost a krutost druhých.
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version), mezinadpisy vložil překladatel
Prameny:
Desmond Tutu and Mpho A. Tutu, The Book of Forgiving: The Fourfold Path for Healing Ourselves and Our World, ed. Douglas C. Abrams (San Francisco: HarperOne, 2014), 125, 126, 127.
Image credit: Katrina Lillian Sorrentino, Entelechy 4, (detail), 2022, photograph, Spain, used with permission. Belinda Rain, Meadow (detail), 1972, photograph, California, public domain. Katrina Lillian Sorrentino, Entelechy 11, (detail), 2022, photograph, Spain, used with permission. Jenna Keiper & Leslye Colvin, 2022, triptych art, United States. Click here to enlarge image.
This week’s images appear in a form inspired by early Christian/Catholic triptych art: a threefold form that tells a unified story.
Image inspiration: Seeing what is. Acknowledging. Clearing the air. After the vines are ripped from the wall, allowing new growth.