Všechno je dar

Třicátý pátý týden: Ježíšova podobenství

Otec Richard káže o Ježíšově výzvě k nezaslouženému milosrdenství, což je pohled na svět, který je v rozporu s celým naším ekonomickým systémem. Kliknutím sem si můžete přečíst úryvek z evangelia (Mt 20,1-16).

Podobenství o dělnících

Dalším známým podobenstvím je příběh o dělnících, kteří přišli v poslední hodinu a dostali zaplaceno stejně jako ti, kteří začali pracovat v první hodinu. Buďme upřímní: nikdo z nás, kteří jsme “dělníci-nedělníci”, tento příběh neocení. Všichni bychom si mysleli, že když neseme tíhu celodenního pracovního horka, že si zasloužíme víc než někdo jiný. Přesto z tohoto úryvku jasně vyplývá, že majitel půdy jim slíbil, co je spravedlivé, oni na dohodu přistoupili a on jim dal obvyklou mzdu.

S pocitem nároku milujeme jen sami sebe

Tuto reakci nazýváme pocitem nároku. Mnozí Američané ho mají, zejména pokud jsme vyrostli spíše v pohodlí. Když vyrůstáme v pohodlí, myslíme si, že si to zasloužíme. Myslíme si, že máme zvláštní právo. Urazili bychom se, kdybychom nedostali prémie nebo zvýšení platu. Všichni si myslíme, že si zasloužíme jen o trochu víc; to skutečně vytváří v naší společnosti vysokou míru neštěstí a zloby. Ježíš samozřejmě vždycky všechno staví na hlavu a končí pointou: “Ti, o kterých si myslíte, že jsou poslední, mohou být první” (Mt 20,16). Měli bychom být připraveni na překvapení. Způsob, jakým většina z nás věci poměřuje – zejména pokud jsme privilegovaní a pohodlní -, ukazuje, že ve skutečnosti možná vůbec nemilujeme Boha, ale jen sami sebe.

Potřebujeme proto zakusit hlubokou nezaslouženou lásku Božího milosrdenství

Existuje jen jeden způsob, jak nás z této meritokracie a oprávněnosti dostat. Jednou v životě musíme zakusit nezaslouženou lásku na hluboké, niterné úrovni. Tam, kde jsme si ji nezasloužili, nebyli jsme jí hodni; ve skutečnosti jsme jí byli nehodni, a přesto jsme ji dostali. Tomu se říká milosrdenství. Teprve zkušenost Božího milosrdenství celý tento způsob počítání rozbíjí. A právě to děláme – všichni jsme počtáři. Jsme! Říkáme si: “Dal jsi tolik a tolik, tak si zasloužíš tolik a tolik.” A tak si říkáme: “Tolik a tolik.

Všechen náš život je nezasloužený dar- proto je třeba každý den Bohu děkovat

Každé takové očekávání je zášť, která čeká, až se stane. Když očekáváme, brzy se nám zprotiví, když nedostaneme to, co si myslíme, že si zasloužíme. Evangelium tedy říká: “Přestaňte očekávat!”. Nárokovost je pro duši smrtící. Všechno je dar – stoprocentně čistý dar. Důvod, proč se kdokoli z nás dnes ráno probudil, má jen velmi málo společného s námi a všechno souvisí s Bohem. Všech čtyřiadvacet dnešních hodin je naprostý dar. A tak jedinou skutečnou modlitbou je říkat “Děkuji!” a říkat to stále. Když je naší modlitbou neustále “Děkuji ti” a my víme, že si nic nezasloužíme a že všechno je dar, přestaneme počítat. Teprve když přestaneme počítat a zjišťovat, co si zasloužíme, přejdeme ze světa zásluh do úžasného světa milosti. A ve světě milosti je všechno zadarmo.

Translated with www.DeepL.com/Translator (free version), mezinadpisy vložil překladatel

Prameny:

Adapted from Richard Rohr, “Who Deserves Anything?,” homily, September 21, 2014.

Image credit: Carrie Grace Littauer, Untitled 12 (detail), 2022, photograph, Colorado, used with permission. Claudia Retter, Bexley Park (detail), used with permission. Claudia Retter, Oak and Moss (detail), photograph, used with permission. Jenna Keiper & Leslye Colvin, 2022, triptych art, United States. Click here to enlarge image. 

This week’s images by Carrie Grace Littauer and Claudia Retter appear in a form inspired by early Christian/Catholic triptych art: a threefold form that tells a unified story. 

Image inspiration: Parables require us to take a second look. These images make us pause and wonder, “what is that, really?” Perhaps it’s my own shadow, responding from the subconscious with knee-jerk reactions and judgments.