Týden třicet pět: Ježíšova podobenství
Autorka a kazatelka Barbara Brown Taylorová se zamýšlí nad obvyklou reakcí na podobenství o rozsévači, který rozsypal semeno na různé druhy půdy. Kliknutím sem si můžete přečíst úryvek z evangelia (Mt 18-23).
Jaké mám šance u Boha?
Začala jsem si dělat starosti s tím, na jakém druhu půdy jsem u Boha. Začala jsem si dělat starosti s tím, kolik je na mém poli ptáků, kolik kamení, kolik trní. Začala jsem se starat o to, jak je všechny vyčistit, jak ze sebe udělat dobře obdělané, dobře zaplevelené a pohnojené pole pro setbu Božího slova. Začala jsem si dělat starosti o to, že šance jsou tři ku jedné proti mně – to jsou koneckonců šance v podobenství – a začala jsem přemýšlet o tom, jak bych mohla šance zvýšit… a to tím, že si uklidím.
Čtu podobenství o rozsévači dobře?
To je moje obvyklá reakce na toto podobenství. Vnímám ho jako výzvu k tomu, abych byla jiná, jako výzvu ke zlepšení svého života, takže kdyby se někdy vyprávělo stejné podobenství o mně, mělo by šťastnější konec a všechna semena by padla na bohatou, úrodnou půdu. Ale v takovém čtení podobenství je něco špatně, protože pokud jde o tohle, pak by se mělo jmenovat podobenství o různých druzích půdy.
Taylor se ptá, zda nám v našem známém výkladu neuniká dramatičtější poselství o radikální Boží milosti:
Možná je podobenství o rozsévači a ne o půdě?
V tomto případě se jedná o podobenství o rozsévači, což znamená, že je tu šance, jen šance, že jsme to pochopili obráceně. Slyšíme tento příběh a myslíme si, že je to příběh o nás, ale co když se mýlíme? Co když vůbec není o nás, ale o rozsévači? Co když to není o našich úspěších a neúspěších, o ptácích, o skalách a trní, ale o extravaganci rozsévače, který si z takových starostí nic nedělá, který všude rozhazuje semínka, plýtvá jimi se svatou odvahou, který krmí ptáky, píská na skály, proráží si cestu trním, křičí aleluja na dobrou půdu a prostě seje dál a dál, s jistotou, že semene je dost, že je ho dostatek a že až konečně přijde sklizeň, naplní všechny stodoly v okolí až po střechu?
Rozsévač totiž štědře rozsévá na každou půdu – úrodnou i neúrodnou
Pokud je to skutečně podobenství o rozsévači, a ne podobenství o různých druzích půdy, pak to začíná znít docela nově. Pozornost se nesoustředí na nás a naše nedostatky, ale na štědrost našeho Stvořitele, plodného rozsévače, který není posedlý stavem polí, který není skoupý na semeno, ale rozhazuje ho všude, na dobrou i špatnou půdu, který není opatrný ani soudný, ba ani příliš praktický, ale zdá se, že je ochoten sahat do svého pytle se semenem po celou věčnost a pokrývat celé stvoření úrodným semenem své pravdy.
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version), mezinadpisy vložil překladatel
Prameny:
Barbara Brown Taylor, The Seeds of Heaven: Sermons on the Gospel of Matthew (Louisville, KY: Westminster John Knox Press, 2004), 25–26.
Image credit: Carrie Grace Littauer, Untitled 12 (detail), 2022, photograph, Colorado, used with permission. Claudia Retter, Bexley Park (detail), used with permission. Claudia Retter, Oak and Moss (detail), photograph, used with permission. Jenna Keiper & Leslye Colvin, 2022, triptych art, United States. Click here to enlarge image.
This week’s images by Carrie Grace Littauer and Claudia Retter appear in a form inspired by early Christian/Catholic triptych art: a threefold form that tells a unified story.
Image inspiration: Parables require us to take a second look. These images make us pause and wonder, “what is that, really?” Perhaps it’s my own shadow, responding from the subconscious with knee-jerk reactions and judgments.