Stát se agenty změny

frantiskan

A já se rozhlédla po té bráně zesnulých a unavených a pomyslela si, že v tomhle světě chci žít. Ten sdílený svět. Ani jeden člověk v té bráně – jakmile přestal zmatený pláč – nevypadal, že by se bál někoho jiného. Vzali si sušenky. Chtěla jsem všechny ty ostatní ženy také obejmout. Tohle se pořád může stát kdekoli. Ne všechno je ztraceno.

Štědrost rozsévače

frantiskan

Pokud je to skutečně podobenství o rozsévači, a ne podobenství o různých druzích půdy, pak to začíná znít docela nově. Pozornost se nesoustředí na nás a naše nedostatky, ale na štědrost našeho Stvořitele, plodného rozsévače, který není posedlý stavem polí, který není skoupý na semeno, ale rozhazuje ho všude, na dobrou i špatnou půdu, který není opatrný ani soudný, ba ani příliš praktický, ale zdá se, že je ochoten sahat do svého pytle se semenem po celou věčnost a pokrývat celé stvoření úrodným semenem své pravdy.