Pokud je to skutečně podobenství o rozsévači, a ne podobenství o různých druzích půdy, pak to začíná znít docela nově. Pozornost se nesoustředí na nás a naše nedostatky, ale na štědrost našeho Stvořitele, plodného rozsévače, který není posedlý stavem polí, který není skoupý na semeno, ale rozhazuje ho všude, na dobrou i špatnou půdu, který není opatrný ani soudný, ba ani příliš praktický, ale zdá se, že je ochoten sahat do svého pytle se semenem po celou věčnost a pokrývat celé stvoření úrodným semenem své pravdy.
