Čtení Bible optikou lásky – Čtvrtek, 30. července 2026
Domorodý teolog reverend Dr. Randy Woodley se zamýšlí nad Ježíšovou kritikou některých náboženských vůdců své doby a nad tím, jak tito vůdci vykládali Písmo:
Chováš se jako farizeus?
Všichni můžeme mít různé představy o tom, co od nás Stvořitel očekává. Když však tvrdíme, že díky nějaké svaté knize známe jediné pravé Boží záměry pro celé lidstvo, a zejména když odmítáme a vylučujeme ostatní, protože s námi nesouhlasí, chováme se velmi podobně jako ta konkrétní skupina farizejů, kterou Ježíš odsoudil. Svou exkluzivitou nám uniká samotný smysl většiny posvátných spisů.
Zamyslete se nad Ježíšovými slovy určenými určité skupině farizejů, zaznamenanými v Matoušovi 23,23–24:
Běda vám farizeové
„Běda vám, zákoníci a farizeové, vy pokrytci! Dbáte sice na to, abyste odváděli desátek i z těch nejmenších výnosů ze svých bylinkových zahrad, ale opomíjíte to, co je v Zákoně důležitější – spravedlnost, milosrdenství a víru. Desátek byste měli platit, ano, ale nezanedbávejte to, co je důležitější. Slepí vůdci! Cedíte vodu, abyste náhodou nespolkli komára, ale velblouda polykáte!
Farizeové vylučují ty co s nimi nesouhlasí
Jak tomu rozumím, Ježíš neodmítá samotné Písmo; spíše odmítá určitý výklad a uplatňování Písma, které vylučovalo všechny ostatní. Kdykoli používáme naše posvátné spisy k ospravedlnění činů vyloučení, odmítání a nadvlády, zanedbáváme spravedlnost, milosrdenství a lásku. Tímto způsobem využíváme naše svaté spisy k tomu, abychom způsobili více škody než užitku, a upadáme tak do stejné pokrytectví, které Ježíš odsoudil….
Pochybnosti musí být povoleny
Toto dilema dobře chápu. Vyrůstal jsem v evangelikálním prostředí a byl jsem indoktrinován, abych přijímal každé jediné slovo Bible jako doslovnou pravdu, bez ohledu na to, jak znepokojivé nebo protichůdné se to mohlo zdát… Co mi připadá hluboce ironické, je to, že většina židovských komunit – právě ti lidé, jejichž předkové napsali velkou část těchto textů – nepřijímá tento rigidní fundamentalismus, jak to činí mnoho křesťanů. V židovské tradici není zpochybňování a zápas s různými výklady prostřednictvím midraše jen povoleno – je to nezbytné. Chápou to, co mnoha křesťanům uniká: že posvátné texty vyžadují promyšlené zapojení, nikoli naivní přijetí.
Woodley potvrzuje, že biblické příběhy jsou mocnými nástroji výuky:
Nech k sobě promlouvat příběh
Tím, že „polykáme velbloudy“, uniká nám krása a poezie celého příběhu v našich svatých knihách. Často hledáme snadnou cestu ven, místo abychom nechali příběh k nám promlouvat, aby se v nás na chvíli usadil a rozpoutal naši představivost. Podléháme svým nižším, egocentrickým instinktům, místo abychom dovolili, aby se skrze příběh prosadila láska…
Učme se z příběhů
Příběhy zůstávají jedním z našich nejmocnějších léků a stávají se životní mízou lidských vztahů. Léčí naši izolaci, probouzejí naši plnou lidskost za hranicemi chladných faktů a propojují nás do společenství, která si pamatují, kým jsme, a vyzývají nás, abychom se stali tím, kým bychom mohli být. Mohou k nám přicházet prostřednictvím románů, filmů, divadelních her, ústního podání nebo dokonce Písma svatého. Milujeme je kvůli pravdám, které nás učí. Nejlepší je, když necháme naše příběhy, aby nás učily, inspirovaly, spojovaly a bavily, tak jak to mají dělat.
Prameny:
Randy Woodley, How Western Christianity Got It Wrong: Replacing the God of Fear with a Spirituality of Healing (Broadleaf Books, 2026), 66–68, 70.
Image credit and inspiration: Jenna Keiper, untitled (detail), 2020, photo, New Mexico. Click here to enlarge image. Just like the glasses we use to adjust our vision, love is a lens through which to understand and interpret scripture more deeply.