Týden dvacátý čtvrtý: Kontemplativní čtení-Středa, 11. června 2025
Otec Richard zkoumá midraš, starodávnou židovskou praxi čtení posvátných textů, kterou Ježíš dobře znal:
Midraš – používá důsledně otázky
Ježíš nám nejen přesně říkal, co máme v Písmu vidět, ale také nás učil, jak vidět, co zdůrazňovat a co naopak zlehčovat nebo ignorovat. Nad rámec fundamentalismu nebo doslovného výkladu Ježíš praktikoval formu židovského komentáře zvanou midraš, přičemž důsledně používal otázky, aby duchovní významy zůstaly otevřené, často přemýšlel o textu nebo odpovídal na otázky lidí dalšími otázkami. Je škoda, že jsme Ježíše v tomto přístupu nenapodobili. Mohlo nás to ušetřit mnoha století spravedlnosti, náboženského násilí a dokonce i hlasování na základě jediného tématu.
Co ode mne text vyžaduje? Jak ovlivní moje vztahy?
Místo hledání vždy jistých a neměnných odpovědí umožňuje židovská praxe midrašu mnoho možností, mnoho úrovní významu naplněného vírou – významu, který je relevantní a použitelný pro vás, čtenáře, a který vás staví do pozice subjektu, abyste mohli budovat empatii, porozumění a vztah. Nechává pasáž nejprve vyzvat vás, než vyzve kohokoli jiného. Používat text duchovním způsobem – tak jako to dělal Ježíš – znamená dovolit mu, aby vás obrátil, změnil a pomohl vám růst, když na něj reagujete: Co to ode mě vyžaduje? Jak se to může vztahovat na můj život, mou rodinu, mou církev, mé sousedství, mou zemi a dokonce i na celý svět? [1]
Otec Richard navrhuje několik kroků pro kontemplativní čtení Písma:
Jak postupovat při interpretaci textu
• Před interpretací důležitého textu se modlete za vedení Ducha Svatého. To začne odstraňovat naši egocentrickou potřebu, aby text říkal to, co chceme nebo potřebujeme, aby říkal. Modlete se tak dlouho, dokud nedosáhnete této vnitřní intelektuální svobody a odpoutanosti.
• Jakmile dosáhneme určité míry intelektuální a emocionální svobody, musíme se pokusit odpoutat od své vlastní vůle a jejích cílů, potřeb a tužeb.
• Poté naslouchejte hlubšímu hlasu, který není naším vlastním. Poznáme, že to není ego, protože nás nikdy nezahanbí ani nevystraší, ale naopak nás posílí, i když nás provokuje. Pokud je to Boží hlas, zbaví nás našich iluzí a násilí tak úplně a přirozeně, že se s předchozími pocity téměř nedokážeme ztotožnit! Nazývám to Boží náhradní terapií.
• Pokud interpretace vede naše pravé já k prožívání některého nebo několika plodů Ducha, jak jsou uvedeny v Galatským 5:22–23 – láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, mírnost a sebeovládání – myslím, že můžeme věřit, že tato interpretace pochází od Ducha, z hlubšího proudu moudrosti.
• Pokud z našeho výkladu vyplynou nějaké negativní nebo trestající emoce – jako pocity nadřazenosti, sebeuspokojení, arogantní dualistická jistota, touha po pomstě, potřeba vítězství nebo jakýkoli duch odmítání či vyloučení – nejde o působení Ducha, ale o naše vlastní ego, které stále řídí loď. [2]
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
[1] Adapted from Richard Rohr, “Midrash,” Daily Meditations, January 7, 2019.
[2] Adapted from Richard Rohr, What Do We Do with the Bible? (CAC Publishing, 2018), 52–54.
Image credit and inspiration: Annie Spratt, untitled (detail), 2018, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. Through the stillness of our witnessing, word and image become thresholds—stirring the unseen and inviting Spirit to speak through the quiet bloom of our attention.