Týden dvacátý čtvrtý: Kontemplativní čtení- Čtvrtek, 12. června 2025
Autoři Jim Wilhoit a Evan Howard zdůrazňují, jak naše zkušenosti a kontexty ovlivňují způsob, jakým čteme a interpretujeme Bibli:
Při čtení vnímáme skrze naši kulturu a zvyky
Když otevřeme Bibli, čteme ji ve světle toho, jak se díváme na věci… Křesťané žijící v méně rozvinutých regionech si v Písmu všimnou jiných věcí než křesťané z rozvinutějších regionů. Křesťan z bohatší země může číst podobenství o milosrdném Samaritánovi a všimnout si hodnoty náhodného skutku laskavosti prokázaného někomu v nouzi (kdy „bližního“ vnímá jako toho, komu je pomáháno). Křesťan z chudší země může číst stejný příběh a všimnout si Ježíšova potvrzení životního stylu, který záměrně jedná soucitně vůči potřebným (považuje za „bližního“ toho, kdo pomáhá). K Písmu přistupujeme se srdcem a myslí formovanými naší globální kulturou a místní historií. [1]
Jak např. čtu Blaze chudým duchem?
Na ostrovech Solentiname v Nikaragui každý týden rozjímal o evangeliích otec Ernesto Cardenal s komunitami campesinos [2] žijícími v chudobě. V komentáři k blahoslavenství „Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské“ (Lk 6,20) Cardenal sdílí jejich rozhovor:
Jak slyší např. chudi
ÓSCAROVA MATKA: „Mně se zdá, že království je láska. Láska v tomto životě. A nebe je pro ty, kteří milují zde, protože Bůh je láska.“
FELIPE: „Ježíš to řekl, protože ví, že chudí jsou schopni lépe praktikovat lásku, že? – což je království, které nám Bůh přináší. Pak žehná chudým, protože oni jsou ti, kteří vytvoří tuto novou společnost lásky.“…
ÓSCAR: „Ernesto, také si myslím, že chudý člověk může praktikovat lásku upřímněji, bez strachu, a bojovat za ni, bez strachu ze slova Božího. Ale bohatý člověk to nemůže, protože mu to nevyhovuje. I když možná ví, co je dobré, nepraktikuje to, protože je vždy připraven [vykořisťovat] lidi… Bůh vidí upřímnost chudého člověka a slibuje mu království Boží.“…
ALEJANDRO: „Vidíme zde dvě věci. Jednou je království Boží, které je královstvím lásky, rovnosti, kde musíme být všichni jako bratři a sestry; a druhou věcí je systém, který máme, který není nový, ale staletí starý, systém bohatých a chudých, kde obchod je obchod. Vidíme tedy, že se jedná o dvě velmi odlišné věci. Musíme tedy změnit společnost, aby mohlo existovat království Boží. A jsme si jisti, že království bude muset být založeno s chudými, že?“
PANCHO: „Se všemi, kteří sdílejí lásku, protože pokud jsou bohatí lidé, kteří sdílejí lásku, mohou také vstoupit do království.“
MARIÍTA: „Ale bohatý člověk, který sdílí lásku, musí sdílet i své bohatství. Tak ukazuje, že sdílí lásku. Protože pokud říká, že má lásku, ale nesdílí své bohatství, jak mu máme věřit?“ [3]
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
[1] James C. Wilhoit and Evan B. Howard, Discovering Lectio Divina: Bringing Scripture into Ordinary Life (IVP Books, 2012), 46–47.
[2] A campesino is literally one who lives in the campo (country, field). Most campesinos are farm workers, but some are fishermen. In his introduction, Cardenal wrote, “The commentaries of the campesinos are usually of greater profundity than that of many theologians, but of a simplicity like that of the Gospel itself. This is not surprising: The Gospel or ‘Good News’ (to the poor) was written for them, and by people like them.”
[3] Ernesto Cardenal, The Gospel in Solentiname, trans. Donald D. Walsh (Orbis Books, 1976), 172, 173, 174.
Image credit and inspiration: Annie Spratt, untitled (detail), 2018, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. Through the stillness of our witnessing, word and image become thresholds—stirring the unseen and inviting Spirit to speak through the quiet bloom of our attention.