Chůze po hraně

Třicátý sedmý týden: Hrana vnitřku

Spoluzakladatelka Wild Church Network Victoria Loorz představuje „edge walkery“, kteří se spojují napříč náboženskými tradicemi:

 Chodec po okraji Kristovy tradice

Moje osobní spiritualita má kořeny v Kristově tradici – tento termín mám raději než křesťanský, což je označení, které se mi v dnešní době těžko polyká. Spíše se považuji za „chodce po okraji“, který putuje po hraně Kristovy tradice. Stojím na vnitřním okraji tradice, která mnoha lidem, včetně mě, přinesla hlubokou bolest a mnoha lidem, včetně mě, také hlubokou radost a smysl…. Tento termín „chodec po okraji“ jsem převzal od spisovatele přírody Terryho Tempesta Williamse. [1]

Chodec mezi náboženskou  tradicí a přírodou

Encyklopedie náboženství a přírody popisuje její chůzi po hraně jako putování „úzkým prostorem mezi náboženskou tradicí, které přičítá zásluhu na tom, že ‚ukovala její duši‘, a jejími přímými a velmi osobními zážitky v přírodě, které jí odhalily vlastní pravdu“. [2] 

Rozmanitost v přírodě a její odolnost

Možná, že i vy patříte k těm, kdo chodí po hraně. Edge walkers zaujímají tenký prostor a jsou z definice trochu osamělí. Většina lidí obývá rozsáhlé prostory po obou stranách hran. Ale ti z nás, kteří jsou povoláni k prahům – hranám mezi -, žijí v tomto tenkém prostoru a poznávají se navzájem, když se setkají. Hrany mezi biosystémy se nazývají ekotony. Tyto prahy obvykle obsahují největší biologickou rozmanitost, a proto jsou nejodolnější…. 

Nemůžeme se však chovat jako síla

Brzy nastane doba, kdy okraje, které obýváme, začnou nově definovat střed. A my se budeme muset opírat jeden o druhého a učit se od sebe navzájem, protože se společně zapojíme do práce na tomto předefinování. Každý z nás se vyznačuje svým jedinečným nadáním, komunitami vlivu a určitým bioregionem. Nemůžeme se však chovat jako sila. Čím rozmanitější jsou naše vztahy, tím odolněji dokážeme držet své vlastní individuální okraje. 

Loorz nám připomíná, že mystici stojí na okrajích: 

Konference mezináboženských hnutí

Každé náboženství má okraj, kde žijí mystici. Jednou jsem se zúčastnil konference pořádané Edem Bastianem, buddhistickým mystikem, jehož povolání je definováno hlubokou úctou k mezináboženské spiritualitě a její podporou. Shromáždil duchovní vůdce z různých tradic, aby se zamysleli nad tím, co máme nejvíce společného: žít na stejné planetě….. 

Všichni účastníci měli vztah k přírodě

Hovořili jsme o tom, jak nás naše tradice víry mohou spojit se skutečnou půdou, vodou a tvory Země. A jak by toto spojení mohlo být duchovním základem pro environmentální hnutí. Nejvíce si pamatuji zlatou nit mystického spojení s božskou přítomností, kterou jsme všichni vyjadřovali ve vztahu k přírodě. Dokonce i v naší různorodosti jsme všichni cítili, že máme více společného mezi sebou – s krajními chodci z jiných tradic – než s lidmi pevněji usazenými ve středu naší víry…..

Spiritualita a příroda jsou ve vzájemném vztahu

Vždycky existovali lidé, kteří se řídili pravidly: ti, kteří se neřídili statusem quo, kteří nespolkli verzi náboženství nabízenou těmi na vrcholu hierarchie jako Jedinou cestu. A na tomto okraji jsou spiritualita a příroda v nepřerušeném vztahu. 

Prameny:

[1] Benjamin Webb, “In Search of Our Fugitive Faith: Terry Tempest Williams,” in Fugitive Faith: Conversations on Spiritual, Environmental, and Community Renewal (Maryknoll, NY: Orbis Books, 1998), 163. 

[2] Sarah McFarland Taylor, “Williams, Terry Tempest,” in Encyclopedia of Religion and Nature, vol. 2, K–Z, ed. Bron R. Taylor (New York: Continuum, 2005, 2008), 1752.  

Victoria Loorz, Church of the Wild: How Nature Invites Us into the Sacred (Minneapolis, MN: Broadleaf Books, 2021), 14–16.  

Image credit: A path from one week to the next—Izzy Spitz, momentary peace (detail), digital oil pastels. Taylor Wilson, Transfiguration (detail), cyanotype. Taylor Wilson, Madonna and Messiah, ink. Used with permission. Click here to enlarge image. 

Transformation happens on the margins (the edge of the inside), and so, like this bird, we are freed.