Třicátý sedmý týden: Hrana vnitřku
Na podzim roku 2020 začal Richard rozesílat příležitostné dopisy, které nazval „Dopisy zvenčí tábora“, což je odkaz na četná použití slova „zvenčí tábora“ v hebrejské Bibli.
Prorocká svoboda
„Mimo tábor“ je prorocká pozice na okraji vnitřku, kterou první Izraelité popisují jako „stan setkání mimo tábor“ (Exodus 33,7). I když je tento stan skládací, pohyblivý a jednorázový, stále je místem setkání „svatého“, které je stále v pohybu a před námi. Inspiruje mě to k zamyšlení, jak bychom si mohli zachovat stejný smysl prorocké svobody mimo současné politické a náboženské „tábory“ naší doby. Ti z nás, kteří se upřímně a oddaně snaží tábořit jinde než v nějaké politické straně nebo náboženské denominaci, dobře vědí, že se nyní musíme vyhnout pokušení stát se svým vlastním hájeným táborem.
Najít půdu mimo systém není snadné
Proroci uplatňují svou představivost z tohoto místa svobody, jak to dobře popisuje můj oblíbený znalec Písma Walter Brueggemann: “Protože totalita [tj. systém] chce každý takový nežádoucí [prorocký] vpád umlčet, vyhnat nebo odstranit, je ošemetnou prací najít mimo totalitu pevnou půdu, z níž lze myslet nemyslitelné, představovat si nepředstavitelné a vyslovovat nevyslovitelné.“ [1]
Je to Stan setkávání…
Právě svobodné a milostivé postavení, které se nachází ve stanu setkávání, umožnilo Ježíšovi a všem prorokům v jeho rodu mluvit z privilegované pozice menšiny. Ve srovnání s pohodlnými a příjemnými místy uprostřed a nahoře je vždy méně žádoucí; přesto je to Ježíšův postoj a místo, kam po něm všichni františkáni kráčejí.
…dnes kontemplativní a neduální způsob poznání
„Stan setkávání“ je výchozím obrazem a metaforou, která se nakonec stala naším mnohem pozdějším pojmem „církev“. Největší prorok židovské tradice, Mojžíš, měl prozíravost a odvahu přesunout místo naslouchání Bohu mimo dvůr běžného náboženského a občanského mínění a do určité vzdálenosti od něj – to byl původní génius, který inspiroval celou židovskou prorockou tradici. Je zcela odlišný od pouhých liberálních a konzervativních postojů a často je s nimi dokonce v rozporu. Proroctví a evangelium jsou zakořeněny v kontemplativním a neduálním způsobu poznání – způsobu bytí ve světě, který je naprosto svobodný a zakotvený v Božím soucitu.
… je to setkání s Bohem v nás pomocí kontemplace
Naším zaměstnáním a posláním jako věřících v této době musí být nějakým způsobem obnovit božský střed tím, že jej budeme sami držet a plně obsazovat. Pokud kontemplace něco znamená, znamená to, že můžeme „chránit ten malý kousek Tebe, Bože, v sobě“, jak to popisuje Etty Hillesum. [2] Jakou jinou moc nyní máme?
Prameny:
[1] Walter Brueggemann, Tenacious Solidarity: Biblical Provocations on Race, Religion, Climate, and the Economy (Minneapolis, MN: Fortress Press, 2018), 384.
[2] Etty Hillesum, An Interrupted Life: The Diaries, 1941–1943; and, Letters from Westerbork, trans. Arnold J. Pomerans (New York: Henry Holt, 1996), 178.
Adapted from Richard Rohr, Letters from outside the Camp,November 2, 2020; January 19, 2021; September 21, 2020.
Image credit: A path from one week to the next—Izzy Spitz, momentary peace (detail), digital oil pastels. Taylor Wilson, Transfiguration (detail), cyanotype. Taylor Wilson, Madonna and Messiah, ink. Used with permission. Click here to enlarge image.
Transformation happens on the margins (the edge of the inside), and so, like this bird, we are freed.