Čtyřicátý pátý týden: Mezicírkevní přátelství
Autorka a duchovní učitelka Mirabai Starrová píše o kolektivní duchovní moudrosti, která je nezbytná pro uzdravení nás i naší planety:
Přijmout každý okamžik…
Doba probuzených guruů ustupuje kolektivnímu probuzení. . . . Zapomínáme, že cesta k Bohu je spjata s naším životem ve světě. Důkazem našeho duchovního mistrovství je naše stále se prohlubující, neustále se rozšiřující lidství. Trik spočívá v co nejplnější přítomnosti svatosti každého okamžiku. Jsme vyzváni, abychom přijali vše, co je, a přitom se s tím neztotožňovali. To vyžaduje praxi: meditační praxi, vztahovou praxi, praxi společenského jednání. . . .
… a přinést do něj své nedokonalé já jako lék
Probuzení je záležitostí společenství. Židovská moudrost naznačuje, že Mesiáš nebude nadpozemsky krásná, zářivě krásná, supermocná lidská bytost, která sestoupí z výšin, aby vyřešila naše neshody a napravila škody, které jsme napáchali jeden na druhém a na planetě, kterou sdílíme. . . . Každý z nás musí přinést k duchovnímu stolu to nejlepší, čím je, a nabídnout své vlastní nedokonalé já jako lék pro kriticky nemocného ducha lidstva. To zahrnuje naše zoufalství i extatické vhledy, stín, za který se nejvíce stydíme, i bláznivou moudrost, kterou udivujeme i sami sebe.
Starr upozorňuje, že ačkoli jsou naše individuální dary důležité, stejně důležité jsou i dary našich náboženských tradic:
Tradice mnoha náboženství je mnoho tisíc let sbíraný poklad…
V záchvatu obrazoborectví jsou mnozí z nás v pokušení zahodit tradice organizovaného náboženství, když se snažíme najít si vlastní cestu domů k Duchu. Z této revoluce vzešlo mnoho darů: osvobození od patriarchální nadvlády, zvýšené povědomí o důležitosti psychologického zdraví na cestě probuzení a trvalý respekt k domorodým cestám moudrosti. Zjistili jsme však také, že jsme v některých zásadních oblastech duchovně ztroskotali. Světové náboženské tradice shromáždily řadu životně důležitých nástrojů, které nám pomáhají budovat život zahrnující zvýšené vědomí posvátna a sdílený smysl pro odpovědnost vůči všem bytostem, a bylo by pošetilé je odmítat jen tak z ruky.
Řekněme ano našemu dědictví a vstupme i na půdu tradic druhého
Navzdory nepopiratelné historii zneužití spáchaného ve jménu náboženství nabízejí monoteistické víry [judaismus, křesťanství a islám] nespočet bodů přístupu do říše lásky. Udělali bychom dobře, kdybychom se znovu vrátili k učení a praktikám, které byly po tisíciletí tak pečlivě vytvářeny, aby vzývaly Boha lásky a přivedly [Boha] do našeho středu. Když řekneme ano tomu nejlepšímu z našeho vlastního dědictví a vstoupíme na nejsvětější půdu náboženských tradic toho druhého, možná se nám podaří nastolit věk lásky ještě za našeho života. To můžeme udělat jen společně. Prostřednictvím procesu neustálého rozlišování a „neustálé modlitby“ se můžeme ponořit do studny každé víry a vynořit se s pokladem, který nás všechny spojuje.
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version), mezinadpisy si dovolil vložit překladatel
Prameny:
Mirabai Starr, God of Love: A Guide to the Heart of Judaism, Christianity and Islam (Rhinebeck, NY: Monkfish Book Publishing, 2012), 217–218, 218–219.
Image credit: Jeremy Yap, Untitled (detail), 2017, photograph, Unsplash. Dann Zepeda, Untitled (detail), 2017, photograph, Unsplash. Austin Kehmeier, Untitled (detail), 2020, photograph, Unsplash. Jenna Keiper & Leslye Colvin, 2022, triptych art, United States. Click here to enlarge image.
Image inspiration: Opening the door to difference—to include, rather than exclude—we see a beautiful beyond and receive the life water of new ways to see.