Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Aby se však Mojžíš naučil základní svobodě ve svém pravém já, musí mu Bůh přidělit konkrétní úkol: vytvořit svobodu pro lidi, kteří o ni příliš nestojí, a osvobodit je od utlačovatele, který si myslí, že má vše pod kontrolou. Často právě při práci na vnější svobodě, míru a spravedlnosti ve světě objevujeme ještě hlubší vnitřní svobodu.
Musíme se obrátit k Bohu a nechat se vést na této cestě víry. Musíme být ochotni prožít Exodus ve svém vlastním životě a vstoupit do svého vlastního putování pouští. Musíme dovolit Bohu, aby nás osvobodil z otroctví do svobody, z Egypta do Kanaánu, aniž bychom plně věděli, jak překonat poušť mezi těmito dvěma místy.
Můžeme neutralizovat výzvu a slib Ježíše a Františka tím, že je povýšíme do říše svatosti a dokonalosti, do říše, která se zdá být daleko mimo náš dosah. Nebo můžeme přemýšlet o jejich způsobu života ve světě a pokusit se je následovat, i když bychom byli za blázny.
Když vkládáme celou svou identitu do jedné země, bezpečnostního systému, náboženství nebo etnické skupiny, nejsme schopni si představit jiný způsob uvažování. Pouze občanství v mnohem větším „Božím království“ nás může osvobodit z omezení určitých dobře skrytých, ale dohodnutých škatulek, které jsme označili jako „svobodu“. Vzhledem k tomu, že se jedná o základní kulturní dohody, je pro nás téměř nemožné je jako škatulky vůbec rozpoznat.
Kristus je skutečně náš osvoboditel a Bůh v Kristu chce, abychom byli svobodní. Proto musíme stát pevně a nesmíme se podrobit ničemu, co nás zbavuje lidskosti nebo nás zotročuje.
R.Rohr: Ježíš chápe osobní svobodu jinak. Svoboda není schopnost být tím, čím nejsme, ale schopnost být plně tím, kým už jsme, rozvíjet své přirozené já, jak jen nám to božský čas a okolnosti dovolí. Dokonalou a plnou svobodou fíkovníku je stát se dokonalým a plným fíkovníkem.
Tím, že Ježíš nazývá své učedníky „solí země“, neříká, že oni jsou ti spasení. Nikdy se nesnaží vytvořit klub „pouze pro členy“. Ježíš důsledně říká, že Bůh miluje ty, kdo jsou venku, stejně jako ty, kdo jsou údajně uvnitř; že mezi Ježíšovými nejbližšími následovníky je stejně milosrdenství venku jako tady. Ve skutečnosti neexistují ani insideři, ani outsideři! Ježíš nás vyzývá k tvořivé sebekritice a dává nám schopnost sebeobnovy.
Každý Ježíšův popis Boží vlády – lásky, vztahu, neodsuzování a odpuštění, kde poslední budou první a první poslední – ukazuje, že jakékoli vnucování se ze strany Boha je nemožné! Všude, kde jsme se snažili lidem vnutit křesťanství, byly dlouhodobé výsledky katastrofální. Evangelium vzkvétá v oblasti skutečné svobody.
Svoboda není pocit; je to stejně tak stav bytí a prožívání jako radost. Být svobodný znamená uvědomit si, že jsem vždycky byl svobodný. Skutečná práce na osvobození spočívá v uznání, že vždy existuje možnost volby, i když musím pracovat na tom, abych se k této volbě vrátil.
Radost je přijímání každého okamžiku takového, jaký je, bez sporů. Ke každému okamžiku patříme jednoduše tím, že ho přijímáme s radostí. To je svoboda. Láska je vrcholným projevem radosti a svobody. Radost, svoboda a láska se dají považovat za vzájemná synonyma a za sounáležitost.