První týden: Být solí a světlem
Richard Rohr vyjadřuje osvobození, které evangelium nabízí, když se osvobodí od našich kulturních a náboženských očekávání:
Boží svoboda
Bez Boží definice svobody budeme nadále používat evangelium, jako by to byl produkt, který lze koupit, prodat, vnutit nebo získat. Evangelium není konkurenční ideologie, kterou by ohrožovalo něco mimo ni. Je to světlo světa, které osvětluje celou domácnost; je to kvas, a ne celý chléb; je to sůl, která dává chuť a výživu mnohem většímu pokrmu (viz Mt 5,13-15; 13,33).
Evangelium je proces
Jakmile dokážeme přijmout, že Ježíš nám dal osvětlující čočku, kterou můžeme vidět a měřit všechny věci, nemůžeme už křesťanství považovat za hrozbu – nebo připustit, aby bylo hrozbou – pro lidskou nebo kulturní svobodu. Ve skutečnosti je největším spojencem skutečné svobody. Evangelium je mnohem více procesem než produktem, více stylem než strukturou, více osobou než výrobkem. Je to způsob bytí ve světě, který bude vždy pociťován jako soucit, milosrdenství a prostor – alespoň pro poctivé a zdravé lidi.
Evangelium je svoboda
Evangelium se staví proti smrti; stejně kritizuje každou kulturu a není totožné s žádnou kulturou ani institucí, dokonce ani s církví. Jak poeticky uvádí Janovo evangelium, Duch vane, kam chce (viz Jan 3,8). Jak odlišné a uzdravující mohly být dějiny Západu, kdybychom přijali takovou svobodu evangelia a dali ji za vzor ostatním!
Evangelium není císařský systém
Ježíš nepřišel nastolit křesťanství jako císařský systém. Evangelium vzkvétá v oblasti skutečné svobody. Nemyslím si, že Ježíš někdy očekával, že se celý svět stane formálně křesťanským, ale věřím, že jeho pravda o správném vztahu, jeho hlásání moci bezmoci, je poselstvím, které zachrání svět před sebezničením a pro věčnou pravdu. Takto je Ježíš „Spasitelem světa“. Činí tak tím, že si zvolí menšinové postavení a vjíždí do Jeruzaléma na oslu.
Osobní svoboda znamená být tím čím jsme
Ježíš chápe osobní svobodu jinak. Svoboda není schopnost být tím, čím nejsme, ale schopnost být plně tím, kým už jsme, rozvíjet své přirozené já, jak jen nám to božský čas a okolnosti dovolí. Dokonalou a plnou svobodou fíkovníku je stát se dokonalým a plným fíkovníkem. Proto Ježíš proklíná toho, kdo se jím nestane (viz Mt 21,19). Mnozí z nás jsou jako nemocné nebo mrtvé fíkovníky, ale se šťastnými tvářemi namalovanými na svých chudokrevných plodech křičí: „Ale já jsem svobodný!“. Naše návyková společnost si bude dělat, co chce, ale svoboda, kterou nabízejí všechny velké duchovní tradice, je zcela jiná: duchovní a skutečná svoboda je chtít dělat to, co musíme, abychom se stali tím, kým jsme.
Přečtěte si tuto meditaci na stránkách cac.org.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
Adapted from Richard Rohr, Jesus’ Alternative Plan: The Sermon on the Mount, 2nd ed. (Cincinnati, OH: Franciscan Media, 1996, 2022), 14–16.
Image credit and inspiration: Austin Ban, Untitled (detail), 2015, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. Just like these hands move the dust of the world around them, we too, can influence the world—hopefully for good by being salt and light.