Jób a tajemství utrpení – Čtvrtek, 6. srpna 2026
Den památky Hirošimy a Nagasaki
Při studiu knihy Jób s křesťany ve Střední Africe byl teolog Jason Carter svědkem jejich hluboké solidarity s tímto textem. V tomto úryvku píše student teologie, který patří k domorodé komunitě Fang v Rovníkové Guineji, dopis Jóbovi a sdílí v něm své vlastní zkušenosti s utrpením:
Bratře Jobe,
pokaždé, když čtu Písmo a rozjímám o tvých utrpeních a o stížnostech a obviněních, která proti tobě vznesli tví přátelé, ptám se sám sebe, zda ses ve mně znovuzrodil…
Svět je nespravedlivý
Pravdou je, že svět je nespravedlivý. Stejně jako ty jsem prožil tři strašné roky, během nichž jsem přišel o dvě ze svých dětí. Jedno zemřelo na nemoc. Po jeho smrti lidé zvenčí, včetně mých vlastních příbuzných, tvrdili, že to bylo kvůli čarodějnictví rodiny mé ženy. Málem jsme se rozešli. Druhé dítě (ve věku šesti let) zahynulo při požáru, při kterém nebylo možné zachránit z domu ani jedinou věc… Lidé ten požár připisovali nezodpovědnosti mé ženy, jiní tvrdili, že to byl Boží trest proti nám, protože jsme udělali něco špatného – že nám Bůh oplatil… spravedlivým soudem…. Mé vlastní srdce mi říkalo: „Kde je ten Bůh, kterému sloužíš, a jak to, že [Bůh] dopustil, abys tím vším prošel?“
Proč to Bůh dopustil?
Moji zemi sužují nejrůznější epidemie, nemoci, jejichž původ je dosud neznámý, a strašlivé smrti. Ale pokaždé, když někdo těmito věcmi trpí, ostatní si vždy myslí, že oběti se musí přiznat k tomu, co udělaly… Mohu téměř říci, že uvažování tvých tří přátel je v mé kultuře typické. Veškeré utrpení je zde spojováno s čarodějnictvím nebo s hříchem, za který Bůh soudí danou osobu či celou rodinu… Slyšel jsem lidi naříkat a plakat a říkat: „Jestliže Bůh existuje, proč to [Bůh] dopustil? Nezasloužím si to, není to spravedlivé!“ Jiní si dokonce vzali život, aby zabránili dalšímu utrpení.
Zkrátka, s tímhle žijeme každý den. Se smrtí nevinných dětí, … s lidmi, kteří vystudovali, ale žijí v chudobě bez práce, s lidmi, kteří trpí nemocemi, aniž by věděli, odkud pocházejí. Přesto se zdá, že mnoho zločinců je v životě čím dál úspěšnějších.
Jób je vzor
Jobe, obdivuji tvou odvahu a tvůj zralý přístup v reakci na tvou ženu i tvou čestnost. Navzdory všemu jsi v tom všem nezlořečil proti Bohu (2:9–10). Obdivuji tvou pokornou odpověď Bohu. Je pravda, že způsob, jakým mnozí mohou prokázat moudrost, spočívá v tom, že mlčí, když je příčina neznámá – a neotevírají ústa, aby neříkali hlouposti nebo falešně neobviňovali oběti…
Tvůj příběh mi skutečně dává naději. Dává mi pocit, že dokud člověk žije na zemi, neexistuje žádná záruka, že nebude trpět, ať už je jakkoli nevinný nebo spravedlivý.
Přál bych si, aby se od tebe mohli všichni poučit.
S pozdravem, tvůj bratr Gregorio Nsomboro
Prameny:
Jason A. Carter, Inside the Whirlwind: The Book of Job Through African Eyes (Pickwick Publications, 2017), 166–167.
Image Credit and Inspiration: Aurelio Marcelino, untitled (detail), 2022, photo, Surabaya, Indonesia. Unsplash. Click here to enlarge image . In suffering and grief, we are not meant to sit alone. Community gathers around us, holding space and bearing witness together, even when there are no words.