Co je mým úkolem? – Pátek, 13. listopadu 2026
Otec Richard nás povzbuzuje k následování povolání:
Povolání
Povolání je jedním ze způsobů, jak objevujeme své pravé já a jak do něj dorůstáme. Nemluvím tu ani tak o vzdělání, kariéře či obživě, i když se v některých případech mohou překrývat. Obecně řečeno, existuje „větší život“, který nás nějakým způsobem volá vpřed (slovo „vocatio“ znamená v latině „volání“ nebo „povolání“), více než my voláme jeho k sobě. Pokud tento proces příliš plánujeme, často zaměňujeme povolání založené na jistotě za povolání naší duše. [1]
Parker Palmer, učitel a aktivista z hnutí kvakerů, kterému hluboce důvěřuji, přemýšlí o své vlastní „další cestě“:
Skutečný život skrytý v nás
[Jsou] chvíle, kdy je jasné – pokud mám oči, abych to viděl –, že život, který žiji, není stejný jako ten, který chce žít ve mně. V těch chvílích někdy zahlédnu svůj skutečný život, život skrytý jako řeka pod ledem. A… ptám se: Co mám dělat? Kým mám být?
Bylo mi něco přes třicet, když jsem se doslova začal probouzet k otázkám ohledně svého poslání. Navenek se zdálo, že se mi daří dobře, ale duše na vnější zdání příliš nedbá. Hledal jsem cestu smysluplnější než hromadění bohatství, držení moci, vítězství v soutěži nebo zajištění kariéry, a začal jsem chápat, že je skutečně možné žít jiný život než ten vlastní…
„Ať tvůj život promlouvá.“
Pak jsem narazil na staré kvakerské rčení: „Ať tvůj život promlouvá.“ Ta slova mě povzbudila a myslel jsem si, že chápu, co znamenají: „Nech se vést nejvyššími pravdami a hodnotami. Ve všem, co děláš, se řiď těmito náročnými standardy.“…
Tak jsem si seřadil ty nejvznešenější ideály, jaké jsem mohl najít, a vydal se je naplňovat. Výsledky byly málokdy obdivuhodné, často směšné a někdy až groteskní. Vždy však byly nereálné, zkreslením mého pravého já – jak tomu nutně musí být, když člověk žije zvenčí dovnitř, a ne zevnitř ven. Prostě jsem našel „ušlechtilý“ způsob, jak žít život, který nebyl můj vlastní, život strávený napodobováním hrdinů místo toho, abych naslouchal svému srdci.
Naslouchej
Dnes, asi třicet let později, pro mě „Nech svůj život promluvit“ znamená něco jiného…: „Než svému životu řekneš, co s ním hodláš udělat, naslouchej tomu, co on hodlá udělat s tebou. Než svému životu řekneš, podle jakých pravd a hodnot ses rozhodl žít, nech svůj život, aby ti řekl, jaké pravdy ztělesňuješ a jaké hodnoty reprezentuješ.“ [2]
Jsi součástí celku
Jinými slovy, tvůj život není o tobě. Ty jsi součástí něčeho většího, čemu se říká Život. Nepatříš sám sobě. Jsi projevem univerzálního a věčného vzoru. Život sám sebe žije skrze tebe. Nesčetné formy života ve vesmíru jsou pouhými částmi Jediného života – kterého mnozí z nás nazývají „Bůh“. Nemusíme na všechno přijít, všechno napravit ani žít svůj život dokonale sami. Je to obrovská úleva. Jediné, co musíme udělat, je podílet se na tomto Jediném životě. Najít si své jedinečné místo v tom Vždy Větším životě – to je to, co rozumíme pod pojmem „povolání“. [3]
Prameny:
[1] Richard Rohr, “Let Your Life Speak,” Daily Meditations, May 27, 2018.
[2] Parker J. Palmer, Let Your Life Speak: Listening for the Voice of Vocation (Jossey-Bass, 2000), 2-3.
[3] Adapted from Richard Rohr, Adam’s Return: The Five Promises of Male Initiation (Crossroad Publishing, 2004), 60, 61.