Shrnutí třicátého prvního týdne – Sobota 8. srpna 2026

Neděle

Příběh Joba nakonec odhaluje, že Boha nelze skutečně poznat prostřednictvím teologie, zákona ani zdravého rozumu. S Bohem lze navázat vztah a poznat ho pouze skrze vztah.—Richard Rohr

Pondělí

Jsem přesvědčen, že lidé, kteří neprožívají hluboké city, nakonec ani hluboce nepoznávají. Právě proto, že je Jób ochoten prožívat své emoce, je schopen se vyrovnat s tajemstvím utrpení ve své hlavě, srdci i nitru.—Richard Rohr

Úterý

Ticho nutí Joba, aby Boha zpochybňoval. Když Jób konečně najde slova, vytrvale požaduje, aby Bůh vstoupil do propasti ztráty a tam se mu zjevil.—Ellen F. Davis

Středa

Jestliže je Bůh Bohem spravedlnosti a nikoli moci, pak může být stále na naší straně, i když se nám dějí špatné věci.—Harold S. Kushner

Čtvrtek

[Jobe], tvůj příběh mi skutečně dává naději. Dává mi pocit, že dokud člověk žije na zemi, neexistuje žádná záruka, že nebude trpět, jakkoli nevinný nebo spravedlivý by mohl být.—Gregorio Nsomboro

Pátek

Žádná kniha není méně odpovědí na otázku utrpení než kniha Jób. Nic nenapravuje, nic nevysvětluje a odmítá ty, kteří se o vysvětlení vůbec pokoušejí, přesto však Jóbův příběh přetváří a obnovuje duši způsobem, jakého je schopno jen málo knih.—Richard Rohr

Srdce: Zdroje radosti

Cvičení pro třicátý první týden

Když jedna přítelkyně utrpěla nečekanou ztrátu, Kate Bowlerová, která sama překonala rakovinu, jí předala paradoxní poselství o utrpení a radosti:

I na cestě k smrti můžeš být štastná

Chtěla jsem jí dát slib, který by rozumní lidé jen stěží odvážili zaručit, ale na který bych vsadila svůj život: Z tohoto zármutku se nikdy nevyléčíš, to je pravda. Ale i tak budeš šťastná. Přísahám.

Radost jen lidská

Když do tvého života vstoupí jakákoli ztráta – rozchod, zhroucení nebo jakákoli strašná pohroma –, radost se zdá být pryč… Smích připadá divný a pocit klidu je jen vzdálenou vzpomínkou. V této nové realitě se zdá nemožné zažehnout i tu nejmenší jiskru radosti. A co hůř, jak naznačil filozof devatenáctého století Søren Kierkegaard, radost se stává zdrojem utrpení. Její vzpomínka rozdmýchává oheň bolesti. Radost, kterou jsme kdysi měli, radost, na kterou vzpomínáme, se stává naší zkázou… Když se nacházíte v hluboké propasti zármutku, smutku nebo – co je nejhorší – zoufalství, radost se jeví jako urážka…

Ale já vím o radosti, která přetrvává, i když se to může jevit jako dočasné šílenství.

Podívala jsem se na svou přítelkyni… a viděla jsem, jak nemožná se jí radost zdála. Vlastně ještě nedávno bych v radost také nevěřila. Je zvláštní to takhle říkat – ale já v radost věřím. Nesmíme ji zaměňovat za nic menšího, než čím ve skutečnosti je: jedním z nejmocnějších způsobů, jak prožíváme nejhlubší a nejléčivější formy vděčnosti, potěšení a naděje. Je to jakýsi druh transcendence; radost je záblesk lásky, odpuštění a celistvosti, který nás na okamžik vytrhne z reality a vrátí nás k nám samým, jako by to bylo poprvé…

V mnoha komorách našich tlukoucích srdcí se nacházejí zásobárny radosti.

„Uslyšíš tu hudbu,“ řekla jsem své přítelkyni. „Přísahám, že tu hudbu uslyšíš.“

Prameny:

Kate Bowler, Joyful, Anyway (Convergent Books, 2026), 5–6, 9.

Image Credit and Inspiration: Aurelio Marcelino, untitled (detail), 2022, photo, Surabaya, Indonesia. Unsplash. Click here to enlarge image. In suffering and grief, we are not meant to sit alone. Community gathers around us, holding space and bearing witness together, even when there are no words.