Hněv a zármutek

frantiskan

Na místě zkázy se setkáme tváří v tvář s vlastní bezdůvodností. Uvidíme také extrémní chudobu našeho dosavadního pojetí Boha. Krabice, do níž jsme vždy uzavírali posvátno, byla násilím naší ztráty zbořena. Bůh, kterého jsme si vytvořili (s pomocí společnosti, rodiny, církve), utekl. Není divu, že se cítíme opuštění. Není divu, že se zlobíme. Ale ten bůh nebyl Bůh. Naše duše to nyní vědí…. Zármutek je příležitostí k obnovení autentického spojení s Tajemstvím. [1]

Výchova pláčem 

frantiskan

Způsob pláče, pláče, je jiný než způsob napravování. Je jiný než pochopení. Proto často pláčeme, když odpouštíme. Přestal jsem se snažit hledat rýmy, důvody, vinu nebo to, kdo má pravdu a kdo se mýlí. Dualistická mysl jen chodí sem a tam a hledá ospravedlnění, hledá ten správný důvod, proč druhého člověka nenávidět nebo odmítat. Nikdy nenajdeme domovskou základnu. Teď už chápu, proč František tolik plakal