Padesátý týden: Skryté dílo milosti-Čtvrtek, 11. prosince 2025
Temná noc duše je hluboce osobní zážitek, který má také dalekosáhlé důsledky pro to, jak komunikujeme s ostatními. James Finley uvažuje o tom, jak temná noc může proměnit naši lidskost:
Citlivost a soucit
[Temná noc] má vlastnost zvýšené empatie, zvýšeného soucitu, zvýšené přítomnosti… Jan od Kříže byl opravdu známý svou citlivostí k chudým a nemocným. Byl také známý svým soucitem. Jeden z mnichů píše ve svém deníku: „Když se vydáváme na procházku v našich malých nedělních skupinkách a malých skupinkách, vždy doufáme, že se k nám připojí Jan od Kříže, protože nás vždy rozesměje…“. Je to něco, co přesahuje temnotu tohoto světa, a paradoxně to radikalizuje naši přítomnost v něm ke svatosti života podle podmínek života…
Bože pomoz mi být příjemným člověkem
Někdy si v pokročilém věku říkám malou modlitbu: „Bože, pomoz mi být takovým starým člověkem, jakého si mladí lidé přejí, aby staří lidé byli. Pomoz mi nejen takhle mluvit, ale pomoz mi takhle chodit, takhle zvedat telefon a takhle mluvit se svými vnoučaty.“ Všichni se zde snažíme dělat, co je v našich silách, abychom tak žili. [1]
Duchovní vůdkyně Therese DesCamp v sobě pozoruje neustálou touhu sloužit druhým, i uprostřed temné noci:
Bože pomoz mi se smát i ve smutku
Myslím, že lze s jistotou říci, že temné noci s sebou přinášejí ztrátu smyslu, ztrátu radosti a ztrátu jistoty. Pochybnosti a sebedůvěra jsou častými návštěvníky, stejně jako hluboký smutek.
Ale i když prožívám temnou noc, stále dokážu vidět humornou stránku života. Dokážu se smát. Možná hluboce pociťuji smutek, zmatek a hrůzu těchto časů – a možná neočekávám, že se věci výrazně zlepší. Ale dokážu se smát, a to nejčastěji sama sobě. Beru sebe sama s nadhledem.
Pomoz mi starat se o druhé
Ještě jasněji, dokážu cítit soucit. Temná noc nesnižuje naši schopnost starat se o druhé. Naopak, tuto schopnost zvyšuje. Ve skutečnosti může být v některých dnech péče o druhé jedinou věcí, která zmírní utrpení z toho, že jsem ztratil orientaci.
Pomoz mi být spojován s láskou
Temné noci neznamenají oslabení já, ale spíše přesun pozornosti od ega k druhým. Možná už nebudu mít útěchu z pocitu, že jsem dobrý člověk, ani nebudu prožívat blízkost „Boha“, kterého jsem kdysi tak důvěrně znal. Ale každodenní život bude naplněn vědomím vzácnosti veškerého života… Temná noc prohlubuje naše spojení se všemi živými bytostmi. V temné noci hluboce cítím smutek – i radost – druhých. Možná je tu tma, ale je tu plno lásky. [2]
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
Adapted from James Finley with Kirsten Oates, cohosts, Turning to the Mystics, podcast, season 3, ep. 3 “Dialogue 1: The Ascent of Mount Carmel,” March 22, 2021. Available in MP3 audio download and PDF transcript.
[2] Therese DesCamp, Hands Like Roots: Notes on an Entangled Contemplative Life (Santos Books, 2025), 108.
Image credit and inspiration: Laura Barbato, untitled (detail), 2020, phtoo, Italy, Unsplash. Click here to enlarge image. Wiping the fog from the window becomes our small gesture of being in the Dark Night—an embodied “I’m here” that reaches for clarity amid unknowing, while the small, steady candle reminds us that the spirit still burns softly even when the season feels bright and our inner world does not.