Týden dvacet pět: Radost a odolnost-Čtvrtek, 19. června 2025
V reflexi protestů ve Spojených státech po vraždě George Floyda spisovatel Danté Stewart popisuje, jak při sledování videozáznamů protestujících viděl uprostřed utrpení radost a naději:
Protestní pochod
Viděl jsem desítky mladých lidí, kteří zvedali pěsti k nebi a měli vyčerpané plíce od všeho toho křiku. Viděl jsem desítky starých lidí, někteří s holemi, někteří na vozíčcích, které tlačili jiní, a měli vyčerpané plíce od všeho toho křiku. Viděl jsem desítky homosexuálů a heterosexuálů, muslimů a křesťanů, Američanů a lidí z celého světa, bohatých a chudých, všichni s vyčerpanými plícemi od všeho toho křiku…
Solidarita, láska a radost
Podíval jsem se znovu na … videa milionů lidí pochodujících v solidaritě a viděl jsem mnohem víc. Viděl jsem radost. Viděl jsem intimitu. Viděl jsem uvolněná těla. Viděl jsem slzy síly tváří v tvář nebezpečí. Viděl jsem nebe usmívat se, když byla láska vhozena na zemskou humna. Viděl jsem tolik radosti. Nebylo to jen odpor, byla to síla.
Veřejná odvaha
Viděl jsem dobrou zprávu. Viděl jsem lepší příběh, než ten, který nám byl nabídnut. Krása tohoto okamžiku ukázala, že utrpení není celkový obraz. Je to okamžik víry, řekl by někdo, létání. Vidím nečekaný záblesk veřejné odvahy, ochoty znovu povstat. Na těchto obrazech je něco, co mě vybízí, abych seděl tiše, přemýšlel a očekával život za hranicemi brutality.
Komplikovaný protest se může stát krásným
Tato radost je láska tančící s realitou, lidskostí. Viděl jsem složitý a komplikovaný vztah s nadějí, tragický, ale nezbytný, má-li se stát tím, čím se může stát – krásným. [1]
Esejista Ross Gay spojuje smutek, radost a solidaritu:
Radost vyplývá ze starosti jeden o druhého
Co se stane, když radost není oddělena od bolesti? Co když jsou radost a bolest zásadně propletené? Nebo ještě přesněji, co když radost není jen propletená s bolestí, utrpením nebo smutkem, ale je také tím, co vychází z toho, jak se o sebe navzájem staráme skrze tyto věci? Co když radost, místo útočiště nebo úlevy od zlomeného srdce, je tím, co z nás vyzařuje, když si navzájem pomáháme nést naše zlomená srdce?
Radost vyplývá i ze společného smutku
Mám tušení, že radost je jiskrou nebo předzvěstí divoké, nepředvídatelné, transgresivní a neomezené solidarity. A že tato solidarita může vyvolat další radost. Což může vyvolat další solidaritu. A tak dále. Mám tušení, že radost, která vychází z našeho společného smutku – což nutně neznamená, že máme stejné smutky, ale že společně truchlíme – nás může sblížit. Mohla by nás dostatečně depolarizovat a deatomizovat, abychom mohli uvažovat o tom, co máme společného, co milujeme.
Všímejme si toho co společně milujeme
Ačkoli se příliš často soustředíme na to, co společně nenávidíme (a co je navíc velmi výnosným byznysem), všímání si toho, co společně milujeme, a studium toho, by nám mohlo pomoci přežít. Proto považuji radost, která nás vede k lásce, za způsob přežití. [2]
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
[1] Danté Stewart, Shoutin’ in the Fire: An American Epistle (Convergent, 2021) 249, 251–252.
[2] Ross Gay, Inciting Joy: Essays (Algonquin Books, 2022), 4, 9–10.
Ya‘ Wahyu, untitled (detail), 2024, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. Two children splash in sun-warmed water: every droplet and ripple radiating joy.