Týden dvacet pět: Radost a odolnost Neděle, 15. června 2025- Svatodušní neděle
Ovoce Ducha je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, mírnost a sebeovládání. Proti těmto věcem není žádný zákon. —Galatským 5:22–23
Křesťanské Písmo nám připomíná, že radost je plodem Ducha za všech okolností. Otec Richard Rohr popisuje osobní zkušenost, kdy současně prožíval hluboký smutek i hlubokou radost.
Sabbatické volno
V roce 1985 mi moji františkánští nadřízení udělili roční volno, abych se mohl věnovat kontemplaci. Byl to významný zlom v mém životě, který nakonec vedl k založení Centra pro akci a kontemplaci. Prvních třicet dní svého „sabbatického“ volna jsem strávil v kopcích Kentucky, v poustevně Thomase Mertona v opatství Gethsemani. Byl jsem úplně sám se sebou, s jarními lesy a s Bohem, v naději, že nějak vstřebám něco z Mertonovy moudrosti. To první ráno mi chvíli trvalo, než jsem se uklidnil. Než bylo 7:00, podíval jsem se na hodinky nejméně desetkrát! Tolik let jsem strávil jako kněz a učitel před davem lidí. Musel jsem zjistit, kým jsem sám před Bohem, bez všech těch vnějších atributů.
Brána nebe je všude
Walter Burghardtova definice kontemplace jako „dlouhého láskyplného pohledu na skutečnost“ se pro mě stala transformativní. Svět, moje vlastní problémy a bolesti, všechny moje cíle a touhy se postupně rozplynuly a dostaly se do správné perspektivy. Bůh se stal zřejmým a vždy přítomným. Pochopil jsem, co Merton myslel, když řekl: „Brána nebe je všude.“ [1]
Duchovní radost
Snažil jsem se vést deník o tom, co se mi dělo. Tehdy mi bylo obzvláště těžké plakat. Ale jednoho večera jsem si položil prst na tvář a k mému překvapení zjistil, že je mokrá. Přemýšlel jsem, co ty slzy znamenají. Proč jsem plakal? Nebyl jsem vědomě smutný ani vědomě šťastný. V tu chvíli jsem si uvědomil, že za tím vším byla radost, hlubší než jakákoli soukromá radost. Byla to radost z krásy bytí, radost ze všech úžasných a milých lidí, které jsem v životě potkala. Kosmická nebo duchovní radost je něco, čeho se účastníme; přichází odjinud a proudí skrze nás. Nemá to nic nebo téměř nic společného s tím, jak se nám v daném okamžiku daří v životě. Vzpomínám si, že jsem si pomyslel, že to musí být důvod, proč se svatí mohli radovat uprostřed utrpení.
Smutek ze světa
Ve stejném okamžiku jsem zažil přesně opačnou emoci. Slzy byly zároveň slzami nesmírného smutku – smutku nad tím, co děláme Zemi, smutku nad lidmi, kterým jsem v životě ublížil, a smutku nad svými vlastními smíšenými pohnutkami a sobectvím. Nevěděl jsem, že mohou existovat dva tak protichůdné pocity. Skutečně jsem zažíval neduální mysl kontemplace.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
[1] Thomas Merton, Conjectures of a Guilty Bystander (Doubleday, 1966), 142.
Adapted from Richard Rohr, What the Mystics Know: Seven Pathways to Your Deepest Self (Crossroad, 2015), 61–63.
Ya‘ Wahyu, untitled (detail), 2024, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. Two children splash in sun-warmed water: every droplet and ripple radiating joy.