Nenásilí: Křesťanské povolání – Čtvrtek, 24. září 2026
Otec Richard Rohr vysvětluje, že takzvané „vykupitelské násilí“ obvykle jen udržuje cykly násilí, které přišel Ježíš zastavit:
Ježíš zastává spíše odpuštění
Ježíš nemá nic společného s jakýmkoli „mýtem o vykupitelském násilí“, jak jej někteří nazývají, i když je vykupitelské násilí hlavním motivem dějin a dokonce i velké části Bible (dobytí zaslíbené země, války izraelských králů a činy Saula, Davida, Heroda a podobných). Ježíšův příběh se naopak stává vzorem vykupitelského odpuštění.
Ježíš nezastává násilí
Ježíšův život a učení jsou v ostrém protikladu k té věčné, všeobecné chybě, k níž pravděpodobně dochází každé tři minuty ve většině lidských myslí a srdcí: k instinktu zničit to, co vnímáme jako zdroj problému. V tomto smyslu je skutečně „Spasitelem světa“ (Jan 4,42), protože toto násilí je hlavním programem světa, který on odhaluje a poté řeší zcela odlišným programem. Pokud se to nenaučíme, je těžké uvěřit, že náš svět má nějakou budoucnost.
Ježíš vystupuje proti skupinové identitě
Aby se postavil proti násilí, musí Ježíš oslabit právě ty věci, které lidé mají sklon absolutizovat, protože naše absolutní hodnoty obvykle slouží k ospravedlnění našeho násilí. To platí zejména v případě skupinové identity. Ježíš kriticky vystupuje proti své vlastní skupině, kdykoli se snaží využít jeho poselství k protichůdnému myšlení, skupinové aroganci nebo k ospravedlnění násilí. Jak odlišná by byla křesťanská historie, kdybychom ho poslechli!
Ježíš nikoho nevylučuje
Toto je Ježíšovo jednoduché poselství: Svatost již nelze nalézt prostřednictvím oddělení či vyloučení, ale prostřednictvím radikálního přijetí a odpuštění toho, co je považováno za znečišťující prvek. Jakýkoli systém vyloučení pouze vytváří pevný základ pro násilí v myšlenkách, slovech i činech. Musí nás tedy vést po nové cestě odpuštění, začlenění a obětování naší vlastní identity.
Odmítá nadřazenost
To, co Leviticus 16–27 popisuje jako „zákon svatosti“ – oddělení od hříšných lidí, odmítání určitých činů a věcí – Ježíš obrací tak, že právě tyto činy oddělení, nadřazenosti a odmítání jsou ve skutečnosti hříchy!
„nejlepší kritikou zlého je praktikování toho lepšího“
Věřím, že Ježíš nás učí, že pokud vložíme svou energii do volby dobra – namísto negativní a z velké části iluzorní energie odmítání zla – překonáme zlo mnohem lepším způsobem a sami se nestaneme zlými. Přesně to činí na kříži a věřím, že to je jádrem jeho poselství. V našem centru v Novém Mexiku jsme si jako jeden z našich ústředních principů osvojili, že „nejlepší kritikou zlého je praktikování toho lepšího“.
Ježíš se kvůli tomu obětoval
Právě tímto způsobem Ježíš více než čímkoli jiným reformoval náboženské zákony a podkopal základ veškerého násilného, vylučujícího a trestajícího chování. Stal se odpouštějící obětí, abychom sami přestali vytvářet oběti. Stal se falešně obviněným, abychom byli opatrní, koho obviňujeme.
Prameny:
Richard Rohr, Things Hidden: Scripture as Spirituality (Franciscan Media, 2022), 161, 162, 163–164.
Image credit and inspiration: Richard Bell, untitled (detail), 2022, photo. Unsplash. Click here to enlarge image. Like a wall bearing color instead of division, we practice a love that reaches toward the other, refusing to choose a single side.