Týden dvacet sedm: Osvobození a spravedlnost-Středa, 2. července 2025
Osvobozující poselství evangelií a jeho vlastní životní zkušenosti formovaly teologii palestinského anglikánského kněze Naima Ateeka. Píše:
Žili jsme všechna náboženství ve městě v pohodě
V roce 1948 jsem byl chlapec žijící v Beisanu, palestinském městě s šesti tisíci obyvateli… Beisan bylo smíšené město muslimů a křesťanů a mělo živou křesťanskou komunitu, která patřila ke třem církvím – východní pravoslavné, latinské (římskokatolické) a anglikánské. Mám krásné vzpomínky na život v mém rodném městě… Bylo to krásné město, požehnané lahodným ovocem a zeleninou. Z přilehlých hor vytékaly prameny sladké vody, které zavlažovaly pozemky a zahrady obyvatel. Stále si pamatuji naši zahradu a různé ovocné stromy, které zasadil můj otec a které naše rodina s radostí konzumovala.
Sionistické milice v roce 1948 nás rozdělily
Náš život se obrátil vzhůru nohama, když v květnu 1948 do Beisanu vtrhly sionistické milice a obsadily nás… Byli jsme pod hrozbou zbraní vyhnáni z našich domovů a přikázáni, abychom se shromáždili v centru města. Vojáci nás rozdělili do dvou skupin, muslimy a křesťany. Muslimové byli posláni do Jordánska, několik kilometrů východně od Beisanu. Křesťané byli naloženi do autobusů a odvezeni na předměstí Nazaretu, kde byli vyhozeni za hranicemi města a nikdy se jim nebylo dovoleno vrátit se domů.
Když jsme dorazili do Nazaretu, zjistili jsme, že podobný osud potkal stovky a tisíce Palestinců z okolních vesnic.
Jak milovat utlačované?
Ateek vybízí církev, aby stála na straně těch, kteří trpí.
Dnes církev nadále existuje uprostřed trpícího a zlomeného světa. Každý den čelí muži, ženy a děti válce, hladomoru, diskriminaci, násilí a chudobě. Církev má nejednoznačnou historii, pokud jde o reakci na tyto potřeby. Někdy církev projevila solidaritu s utlačovanými, jindy mlčela nebo se podílela na jejich utlačování.
Pro nás křesťany je vzorem Ježíš Kristus, jak ho vidíme v evangeliích, který nás vybízí k lásce a péči o naše bratry a sestry v lidstvu. Jak tato péče vypadá? Jak můžeme nejlépe milovat ty, kteří jsou marginalizováni nebo utlačováni? Co to znamená čelit a bojovat proti nespravedlnosti a útlaku slovem i skutkem?
Abychom mohli přemýšlet o tom, jak můžeme reagovat na utrpení, je užitečné nejprve zvážit, jaký život nám Ježíš nabízí:
Kristus nás osvobodil, abychom byli svobodní a tedy lidští
Ježíš řekl: „Přišel jsem, aby měli život a měli ho v hojnosti“ (Jan 10,10). Pavel řekl: „Kristus nás osvobodil, abychom byli svobodní. Stůjte tedy pevně a znovu se nepodrobujte jhu otroctví“ (Galatským 5,1).
Život, který nám Kristus nabízí, je život v celé své plnosti. Tato plnost není nabízena v nějaké vzdálené budoucnosti, ale v našich současných podmínkách. Jsme schopni vstoupit do plnosti života, protože Kristus již dosáhl našeho osvobození svou smrtí a vzkříšením. Kristus je skutečně náš osvoboditel a Bůh v Kristu chce, abychom byli svobodní. Proto musíme stát pevně a nesmíme se podrobit ničemu, co nás zbavuje lidskosti nebo nás zotročuje.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
Naim Stifan Ateek, A Palestinian Theology of Liberation: The Bible, Justice, and the Palestine-Israel Conflict (Orbis Books, 2017), 1–2, 5–6.
Image credit and inspiration: Sushil Nash, untitled (detail), 2020, photo, United Kingdom, Unsplash. Click here to enlarge image. The fist is a simple but mighty symbol of resistance, solidarity, and unity in the face of oppression and injustice. An innate desire for the liberation of the oppressed also results in the unexpected liberation of the oppressor.