Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Pavel tak ukazuje, že i my můžeme poznat Kristovu nekonečně dostupnou přítomnost skrze náš vlastní vnitřní dialog, či přirozený zákon, který je „vryt do našich srdcí“. Velmi odvážně prohlašuje, že i takzvaní pohané, „kteří nemají zákon …, lze říci, že jsou zákonem“ (viz Římanům 2,14–15).(R.Rohr)
Ačkoli to Ježíš během svého života dal zcela jasně najevo, my jsme křesťanství přesto z velké části proměnili v náboženství, jehož hlavním programem byla jakási osobní morální dokonalost, dosažení nějaké formy spásy, „dostání se do nebe“, obracení druhých spíše než nás samotných a získávání většího zdraví, bohatství a úspěchu v tomto světě. V tomto úsilí jsme nakonec do značné míry stanuli na straně impérií, válek a kolonizace naší planety, místo abychom se postavili na stranu Ježíše nebo bezmocných. To vše nás v jednadvacátém století dohnalo. (R.Rohr)
Jak František, tak Klára považovali ortopraxi („správnou praxi“) za nezbytnou paralelu, a možná dokonce za precedens, k verbální ortodoxii („správnému učení“) a ne za volitelný doplněk nebo možný důsledek. „Proč neděláš to, co říkáš, že věříš?“ ptá se prorok vždy.
R.Rohr:
Kristus, kterého žádáme a na kterého čekáme, zahrnuje naše vlastní plné zrození a další zrození dějin a stvoření. Tomuto dospělému a kosmickému Kristu můžeme říci: „Přijď, Pane Ježíši“ (Zj 22,20) se zcela novým porozuměním a záměrnou vášní. Tím se celý náš život i život církve stává jedním obrovským „adventem“.
Jediné, co můžeme dělat, je upadnout do Věčného Milosrdenství – do Lásky -, ze které ve skutečnosti nikdy nemůžeme vypadnout, protože „my patříme Kristu a Kristus patří Bohu“, jak krásně uvedl Pavel (1 Kor 3,23). Nakonec víme, že jsme všichni spaseni milosrdenstvím navzdory sobě samým
V Kristově lidském životě se vždy našlo několik lidí, kteří doháněli zanedbávání davu. Pastýři to dokázali; jejich spěch k jesličkám vykoupil lidi, kteří by od Krista utekli. Mudrci to dokázali; jejich cesta napříč světem vynahradila ty, kteří odmítli vybočit z rutiny svého života a jít za Kristem. Dokonce i dary, které mudrci přinesli, mají v sobě nejasnou odměnu a pokání za to, co bude následovat později v životě tohoto Dítěte. Přinesli totiž zlato, královský znak, aby vynahradili trnovou korunu, kterou bude nosit; obětovali kadidlo, symbol chvály, aby vynahradili posměch a plivání; dali mu myrhu, aby ho uzdravili a uklidnili, a to byl zraněný od hlavy až k patě…..
Všichni tu za pár let nebudeme. Máme jen jednu šanci žít tento život lásky. Každý den je lekcí lásky, kdy se učíme, jak nesvazovat sebe a své bližní, ale ve skutečnosti osvobozovat sebe i druhé. Ježíš zde Petrovi a nám všem říká, že podpoří to, co děláme. Jsme Ježíšovými vyslanci. Jak říká svatá Terezie, „jsme jediné ruce a nohy, jediné oči a uši, které Ježíš má“. Ježíš předal každému z nás poslání, tajemství a zázrak Boží říše.
Na kontemplativní cestě, když plaveme do těchto hlubších vod k pramenům naděje, začínáme zakoušet a důvěřovat tomu, co znamená odložit sebe, opustit běžné vědomí a odevzdat se Božímu milosrdenství. A když se naděje, skrytý pramen milosrdenství hluboko v nás, v tomto doteku uvolní a vytéká ze středu, naplňuje nás plností vlastního Božího záměru, který žije sám sebe v akci, pak v sobě objevíme tajemnou hojnost, abychom mohli žít v akci to, co by naše obyčejné srdce a mysl nemohly udržet.
Co myslíte? Když má pastýř sto ovcí a jedna z nich zabloudila, nenechá těch devadesát devět na horách a nejde hledat tu, která zabloudila? A když ji najde, vpravdě vám říkám, že se z ní raduje víc než z těch devadesáti devíti, které nikdy nezabloudily. Není tedy vůlí vašeho Otce v nebesích, aby se ztratilo jedno z těchto maličkých (Mt 18,12-14).
Objevme v druhých Ježíše, který si zaslouží naši úctu, žádá naši vstřícnou službu, očekává naši přítomnost a pozornost. Při službě druhým budeme mít také mnoho práce. Nezaměřujme se na to, že to bude těžké, ale na radost z toho, že se společně podílíme na něčem dobrém. Ať Vánoce prohloubí naše povolání a poslání a inspirují nás všechny k posílení naší obětavosti, pohnou nás k solidaritě.