Dvacátý sedmý týden: Solidarita
Biskupský kněz a spisovatel Adam Bucko nám připomíná evangelijní výzvu k solidaritě s chudými, kteří zjevují Krista:
V každém člověku vidět Krista
Křesťanská duchovní tradice jasně říká, jak se máme chovat k těm, kteří jsou křehcí, odmítnutí a zapomenutí a kteří stojí ve frontách na chleba a čekají na jídlo. Máme v nich vidět Krista a přistupovat k nim se stejnou úctou a ochotou říci ano.
Kristova přítomnost se viditelně projevuje v chudých
Toto ztotožnění Krista s chudými je takové, že staré anglo-katolické rčení, často citované v souvislosti s hnutím kněží ze slumů ve dvacátých letech minulého století, nám říká, že pokud nejsme ochotni a schopni vidět Krista na silnicích a cestách našich měst v těch, kteří jsou odmítnuti, bez domova a chudí, nemáme co mluvit o setkání s ním v eucharistii. Naše víra nemůže být úplná, pokud jsme tyto dvě věci nespojili. Jak řekl jeden teolog: „Skutečná Kristova přítomnost, která je skryta v chlebu a víně, se viditelně projevuje v jeho sociální přítomnosti v chudých, kteří jsou znamením a obrazem jeho trvalého umučení ve světě.“ [1]
Bucko navštívil uprchlický tábor v Řecku a nachází paralelu mezi „dobrým pastýřem“ Ježíšem a těmi, kdo jednají solidárně s uprchlíky:
Kristus a uprchlíci
V Ježíšově podobenství o ztracených ovcích se setkáváme s Kristem, který je dobrým pastýřem a který stejně jako tisíce dobrovolníků, kteří zachránili tyto uprchlíky z ledových vod Středozemního moře, hledá ty, kteří se ztratili a potřebují být zabaleni do doslovné či metaforické přikrývky mateřské lásky. Setkáváme se s Tím, který je otevřenou branou, ne nepodobnou bráně onoho uprchlického tábora, která tolika lidem umožnila přechod do bezpečí a péče. Líbí se mi, jak upřímně to říká Matoušovo evangelium:
Matoušovo evangelium
Co myslíte? Když má pastýř sto ovcí a jedna z nich zabloudila, nenechá těch devadesát devět na horách a nejde hledat tu, která zabloudila? A když ji najde, vpravdě vám říkám, že se z ní raduje víc než z těch devadesáti devíti, které nikdy nezabloudily. Není tedy vůlí vašeho Otce v nebesích, aby se ztratilo jedno z těchto maličkých (Mt 18,12-14).
I ty se můžeš stát dveřmi pro druhé
Kristus k nám skutečně přichází nejen v modlitbě, nejen v krásných oslavách, jaké prožíváme v kostele o velkých svátcích a slavnostech, ale také v těch, kdo hladoví a žízní po naší přítomnosti a po naší lásce, v těch, kdo nás prosí o pomoc. A „náš postoj k nim, či spíše naše angažovanost vůči nim, ukáže, zda svou existenci směřujeme v souladu s Otcovou vůlí, či nikoliv“. [2] Oba nám otevírají dveře do Božího domu a dávají nám možnost stát se dveřmi pro druhé.
Prameny:
[1] Philip J. Rosato, Cena del Signore e amore sociale (Ponteranica, Bergamo, Italy: Centro Eucaristico, 1994), 83. Rosato draws from a homily given by Pope Paul VI to farmers and farmworkers in Bogotá, Colombia, on August 23, 1968.
[2] Gustavo Gutiérrez, A Theology of Liberation: History, Politics and Salvation, trans. Caridad Inda and John Eagleson (Maryknoll, NY: Orbis Books, 1973), 203.
Adam Bucko, Let Your Heartbreak Be Your Guide: Lessons in Engaged Contemplation (Maryknoll, NY: Orbis Books, 2022), 77–78, 78–79.
Image credit: A path from one week to the next—CAC Staff, Untitled, watercolor. Izzy Spitz, Field Study 2, oil pastel on canvas. Izzy Spitz, Everything at Once, digital oil pastel on canvas. Used with permission. Click here to enlarge image.
Artist Statement (Izzy Spitz): “Chemistry of self” [collection of images] is a visual diary of varying emotions of my day-to-day life. It’s an act of presence in a world of existential overwhelm and grounding in the gifts of mundane life.