Vtělení tedy není jen „Bůh se stal Ježíšem“. Je to mnohem širší událost, a proto Jan poprvé popisuje Boží přítomnost obecným slovem „tělo“ (Jan 1,14). Jan mluví o všudypřítomném Kristu, s nímž se nadále setkáváme v jiných lidských bytostech, v hoře, stéblu trávy nebo špačkovi.
Zdravá církev potřebuje zdravou planetu
(Izajáš 2,17-25). „Dokud ještě mluví“ – stačí jen požádat, aby Bůh odpověděl! Musíme však prosit celou svou bytostí; lepší svět se musí stát naší nejhlubší touhou. A to samozřejmě znamená, že na tom musíme pracovat; musíme tomu věnovat celé své já.
Duch je životní síla
Duch Boží je rozpoznán na začátku Bible, když hraje svou roli v příběhu stvoření. Duch svatý jako dech je silou, která dává život všemu živému ve vesmíru (Genesis 1,2). Tím, že tak činí, je stvoření chápáno jako Boží čin. Duch svatý hýbe biosférou a dává život všemu, co se v ní nachází. . . .