48. týden: Procvičování vděčnosti-Neděle, 23. listopadu 2025
Otec Richard Rohr nám připomíná, že když přijímáme vše jako dar, můžeme žít vděčně a nechat energii života a lásky proudit skrze nás ku prospěchu všech.
Filipským 4:6–7
Ve Filipským 4:6–7 shrnuje Pavel celou teologii modlitební praxe ve velmi stručné formě: „Modlete se s vděčností a pokoj Kristův, který převyšuje veškeré poznání a chápání, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.“
Kristův pokoj
Od tohoto okamžiku přestáváme rozlišovat na základě svých osobních preferencí a soudů. Pouze předem existující postoj vděčnosti, vědomá volba lásky namísto strachu, touha být pozitivní místo negativní, nám umožní žít v prostorném místě, které Pavel popisuje jako „Kristův pokoj“. [1]
Žít s vděčností a pokorou
Všechny skutečně velké osobnosti, které jsem kdy potkal, se vyznačují tím, co bych nazval radikální pokorou a vděčností. Jsou hluboce přesvědčeni, že čerpají z jiného zdroje; jsou nástroji. Jejich genialita není jejich vlastní, je vypůjčená. Jsme měsíce, ne slunce, s výjimkou naší schopnosti předávat světlo. Náš život není náš vlastní; přesto na určité úrovni osvícení lidé vědí, že jejich život jim byl dán jako posvátný dar. Žijí vděčností a důvěrou a snaží se nechat proud pokračovat skrze ně. Vědí, že „láska se oplácí pouze láskou“, jak řekli svatý František z Assisi a svatá Terezie z Lisieux. [2]
Život je dar – přijímat jej s vděčností
Je důležité, abychom prosili, hledali a klepali, abychom si udrželi správný vztah k životu samotnému. Život je dar, který nám je zcela bezplatně dán, každý den a v každé jeho části. Každodenní a vědomě zvolený postoj vděčnosti nám umožní mít ruce otevřené, abychom mohli očekávat život, přijímat život a přijímat život na stále hlubší úrovni uspokojení – ale nikdy si nemyslet, že si to zasloužíme. Ti, kdo žijí s tak otevřenýma a pokornýma rukama, přijímají „dary života, plné míry, natlačené, natřesené a přetékající do jejich klína“ (Lk 6,38). Podle mé zkušenosti, pokud nejsme každý den radikálně vděční, vždy převládne zášť. Navíc žádat o „denní chléb“ znamená uznat, že nám již byl dán. Nežádat znamená brát naše vlastní úsilí, potřeby a cíle – a nás samotné – příliš vážně. [3]
Jsme božím dílem, jsme obdarováváni
Nakonec to není naše vlastní zásluha, jinak by milost nebyla milostí. Je to Boží dar, ne odměna za dobře odvedenou práci. Není to nic, čím bychom se mohli chlubit. Jsme Božím uměleckým dílem, stvořeným v Kristu Ježíši. Jediné, co můžeme dělat, je být tím, čím nás Boží Duch činí, a být vděční Bohu za bohatství, které nám dal. Pokora, vděčnost a láskyplná služba druhým jsou pravděpodobně nejvhodnějšími reakcemi, jaké můžeme dát. [4]
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
[1] Adapted from Richard Rohr, A Spring Within Us: A Book of Daily Meditations (CAC Publishing, 2016), 281.
[2] Rohr, Spring Within Us, 134.
[3] Adapted from Richard Rohr, Breathing Under Water: Spirituality and the Twelve Steps, rev. ed.(Franciscan Media, 2021), 61.
[4] Adapted from Richard Rohr and Joseph Martos, The Great Themes of Scripture: New Testament (St. Anthony Messenger Press, 1988), 96–97.
Image credit and inspiration: Debby Hudson, untitled (detail), 2018, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. The silhouette of the person with hands open to the sky visually embodies gratitude as a recognition of life’s gift, showing how grace flows inward and outward, connecting self, community, and the divine.