Pokora, kterou je třeba se naučit

Dvanáctý týden: Pěstování mysli začátečníka

 Otec Richard popisuje Timoteje, oddaného mladého učedníka svatého Pavla, jako příklad začátečnické mysli, která nás činí přístupnými Bohu i plodným vztahům s druhými:

Timoteus se nechal vyučovat

Pavlovy dopisy působí na Timoteje velmi pozitivním dojmem jako na člověka, který se může nechat vyučovat, aby se stal vůdcem. Co mu dalo tak mladému tak učenlivého ducha?

Byl bázlivý začátečník a proměnil se v pokorného

Timoteus je někdy popisován jako bázlivý nebo plachý, a možná se jen bál, že se bude mýlit, nebo se bál, že nebude oblíbený, nebo se prostě bál sám sebe, jako se bojí mnozí z nás. Pokud je to pravda, udělal z toho ctnost. Jeho strach se zřejmě proměnil v to, čemu říkáme “začátečnictví”, což je to, co milost vždycky dělá – proměňuje naše neřesti v jiný způsob, jak milovat Boží skutečnost a sloužit jí. To, co začíná jako bázlivost, se stává pokorou, otevřeností a učenlivostí.

Zdravé pochybnosti o sobě samému mu možňilo důvěřovat druhým

Je to onen trvalý smysl pro otevřenost a pokoru, který se neuzavírá z důvodu neúspěchu, faktů nebo cynického stáří. Žádá o dobrou radu a naslouchá jí. Vytváří a oceňuje tým před velkolepostí a kariérou, kterou si sám udělal. Timotejovo intenzivní vědomí, že to nedokáže, mu vlastně dává jistotu, že to dělá Bůh. Jeho zdravé pochybnosti o sobě samém mu umožňují důvěřovat druhému a obdivovat ho. To není špatná metamorfóza strachu. 

Boha nezajímá inteligence, ale připravenost a vnímavost

První část jména Timoteus by se dala přeložit jako “plný úžasu” nebo “udivený”. S tím se setkáváme téměř ve všech popisech autentického náboženského setkání. Každá biblická teofanie od Mojžíše po Marii hovoří o tom, že příjemce je v tomto smyslu “vystrašený”, vědomý si své vlastní konečnosti a neschopnosti přijmout to, co se děje. Slovo od Boha je však vždy opačné: “Neboj se.” “Neztrácejte čas kladením si otázek o své důstojnosti,” říká Bůh, zdá se. “Nezajímá mě důstojnost (myslete na inteligenci, vědění, čistotu), ale připravenost a vnímavost.” To je pro Boha důležité.

Byl udivený a proto připustil rozlišování a vnímavost

Být udivený znamená připustit rozlišování, trpět vlastní malostí, a přesto se postavit pod milost. “Pohlédne na mě v mé nízkosti a všechna pokolení mě budou nazývat blahoslavenou,” říká Maria (Lk 1,48). To jsou ti vyvolení, kteří nikdy nejsou stejní jako ti hodní. Ano, mnozí jsou povoláni. Ve skutečnosti jsou povoláni všichni. Ale jen málokdo se nechá vyvolit (Mt 22,14). Raději by byli “hodní”. 

Mysl začátečníka udržovala Timoteja v růstu a zároveň v mládí

Timoteus měl onu vytrvalou a vzácnou začátečnickou mysl, a možná to byla zpočátku dokonce jeho slabost či neřest, když se projevovala jako bázlivost, ale v jistém smyslu ji vrátil jako ctnost příliš sebevědomému Pavlovi, který nakonec poznal, že “právě když byl slabý, byl silný” (2 Kor 12,10). Tato stále znovu objevovaná mysl začátečníka, která je smrtelnou zranitelností před skutečností, každého z nich udržovala v neustálém růstu a věčném mládí. Vzájemně se udržovali v kontaktu se vzorem, který byl velmi starý a nekonečně plodný – se zranitelným vzorem vesmíru, který jako by vždy začínal znovu.

Translated with www.DeepL.com/Translator (free version), mezinadpisy si dovolil vložit překladatel

Prameny:

Adapted from Richard Rohr, Soul Brothers: Men in the Bible Speak to Men Today (Maryknoll, NY: Orbis Books, 2004), 76–77, 78, 79–80, 83.

Image credit: A path from one week to the next—Jenna Keiper, Winter Bird . Jenna Keiper, Mystic. Jenna Keiper, North Cascades Sunrise. Used with permission. Click here to enlarge image.

There is humility in accepting how much we don’t know.