Vděčnost v pohybu

Čtyřicátý pátý týden: Vděčnost a milost

Milost a vděčnost k sobě patří jako nebe a země. Milost vyvolává vděčnost jako hlas ozvěny. Vděčnost následuje milost jako hrom blesk. -Karl Barth, Církevní dogmatika, 4.1

Autorka Anne Lamottová píše o přirozeném pohybu vděčnosti z našeho srdce v modlitbě do našeho života v akci:

Vděčnost začíná v našem srdci

Vděčnost začíná v našem srdci a pak se přelévá do chování….. Záhadným způsobem zjišťujeme, že jsme ochotni sbírat odpadky na ulici nebo pouštět druhé přednostně v dopravě…..

Vděčnost vdechujete a také vydechujete

Vděčnost vdechujete a také vydechujete. Jakmile se to naučíte, můžete snést někoho, kdo je nesnesitelný. Můj univerzální go-to mystik Rúmí řekl: “Existují stovky způsobů, jak pokleknout a políbit zem,” [1] a snášení sotva snesitelného je jeden z nejlepších.

Milost cesta ke svobodě

Když přejdeme od vyrážky a sevřenosti k vděčnosti, můžeme někdy zaznamenat zkušenost milosti, spočívající v poznání, že bychom se sami nemohli dostat z místa, kde jsme uvízli, v nenávisti, sebeupřímnosti nebo sebenenávisti (což je totéž), ke svobodě. Pohyb milosti v našem životě směrem ke svobodě je tajemstvím. A tak prostě říkáme “Díky”. Něco se muselo otevřít, něco se muselo dát, a já nemám tušení, jak k tomu věci přimět. Ale podařilo se to, nebo to udělala milost.

Lamottová píše o exponenciálním toku vděčnosti v našem životě:

Hřích je tvrdé srdce – lze najít pro srdce skulinku světla?

Říkat a znamenat “díky” vede k bláznivé myšlence: Co ještě mohu dát? Nejprve podnikneme akci tím, že dáváme – a pak následuje vhled, který nás naplňuje. Hřích není knihkupectví pro dospělé na rohu. Je to tvrdé srdce, nedostatek štědrosti a všechny ty ismy, rasismus, sexismus a tak dále. Ale existuje nějaká skulina, kudy by mohla proniknout stužka světla, mohla by se proplížit přes všechny zátarasy a hromady kamení, mentálního, emocionálního a kulturního?…?

Drobné skulinky pro světlo

Jak může být něco tak prostého tak hluboké, nechat ostatní jít první, v dopravní zácpě nebo ve frontě v jídelně, a to i když to nikoho nezajímá nebo si toho nevšimne? Protože lidem to většinou bude jedno – mají zpoždění, neozval se jim nový přítel nebo jsou upnutí na burzu. A nevšimnou si, že jste je pustili před sebe.

Budou to brát jako svou zásluhu.

Drobný skutek velkorysosti vede k probuzení

Ale vy to budete vědět. A může to změnit celý váš den, což může být způsob, jak změnit celý váš život. Opravdu existuje jen dnešek, i když ten je naštěstí také věčným teď. A možná si jeden člověk v autě ve vedlejším pruhu nebo ve frontě v bance či na baseballovém zápase vašeho dítěte všimne vaší nenucené velkorysosti a bude dojat, povznesen, povzbuzen – jinými slovy, trochu změněn k lepšímu – a později pustí někoho jiného jako prvního. A to bude kvantum.

Ven ze sebestřednosti

Pohyb milosti směrem k vděčnosti nás přivádí z balíku sebestředného šílenství k duchovnímu probuzení. Vděčnost přináší pokoj.

Prameny:

[1] Lamott offers a familiar translation of Rumi, Mathnawi 81. See The Quatrains of Rumi, trans. Ibrahim Gamard, Rawan Farhadi (San Rafael, CA: Sufi Dari Books, 2008), 391.

Anne Lamott, Help, Thanks, Wow: The Three Essential Prayers (New York: Riverhead Books, 2012), 56, 58, 60–61, 62–63, 64–65.

Image credit: A path from one week to the next—Loïs Mailou Jones, Textile Design for Cretonne (detail), 1928, watercolor on paper, Smithsonian. Loïs Mailou Jones, Eglise Saint Joseph (detail), 1954, oil on canvas, Smithsonian. Alma Thomas, Red Abstraction (detail), 1959, oil on canvas, SmithsonianClick here to enlarge image.

This street scene reminds us of the ordinary, loud, multi-colored, sun and shade gift of life.