Vděčnost v pohybu

Čtyřicátý pátý týden: Vděčnost a milost

Ježíš řekl hostiteli, který ho pozval: “Až budeš pořádat oběd nebo večeři … pozvi chudé, chromé, chromé, slepé; a budeš vskutku blahoslavený, protože ti to nebudou moci oplatit.” A tak se Ježíš obrátil na hostitele, který ho pozval. -Lukáš 14:12-14

Inspirován výše uvedenou výměnou názorů v Lukášově evangeliu, Richard zkoumá ekonomii milosti, v níž si Bůh přeje, abychom žili.

Kapitalismus se zdá spravedlivý

Rád bych dal do kontrastu dvě ekonomie či pohledy na svět. První ekonomikou je kapitalismus, který je založen na principu quid pro quo, odměně a trestu a spravedlnosti jako odplatě. Tolik a tolik produktu vyžaduje takovou a takovou platbu. Brzy se stane rámcem pro naše základní vztahy, základní sebepojetí a jednání (“Zasloužím si.” “Dlužíš mi.” “Budu štědrý, když to pomůže i mně.”) a konstruuje chybný základ pro náš vztah s Bohem.

Ale věří tomu Ježíš?

Musíme si přiznat, že tento systém směny se dnes zdá rozumný téměř každému. Jsme-li upřímní, dává smysl i nám a zdá se nám spravedlivý. Nebudu tvrdit, že je špatný – přináší mnoho dobrého. Jediná potíž je v tom, že Ježíš tomu vůbec nevěří, a to má být naším duchovním učitelem.

Ekonomika daru

Postavme tuto “meritokracii”, ekonomiku trestů a odměn základního kapitalismu, do kontrastu s tím, co představuje Ježíš. Budu ji nazývat ekonomikou daru. V ekonomice daru neexistuje ekvivalence mezi tím, co dáváme, a tím, kolik dostáváme. Tento model se nám moc nelíbí, protože máme pocit, že jsme se nadřeli, abychom dostali “to, co nám patří”. Máme pocit, že jsme si své oprávněné společenské postavení zasloužili.

Evangelium milosti

Pokud se však nazýváme křesťany, musíme se zabývat skutečným evangeliem milosti. Jediný způsob, jak tomu můžeme skutečně porozumět, je ten, že jsme zažili alespoň jednu zkušenost, kdy nám bylo dáno, aniž bychom si to zasloužili. Říká se tomu odpuštění, bezpodmínečná láska a milosrdenství.

Pochopíme nezaslouženou lásku?

Pokud jsme nezaslouženou, nezaslouženou lásku nikdy neobdrželi, zůstaneme v kapitalistickém pohledu na svět, kde 2 + 2 = 4. Vložím své 2, dostanu své 2 zpět. Zůstáváme však velmi nejistí, ne-li rozzlobení, pokud jde o cokoli “zdarma”, ať už jde o bezplatnou zdravotní péči (fyzickou, duševní či duchovní), nebo dokonce o bezplatné vzdělání. Tyto výhody můžeme považovat za přirozená lidská práva, která udržují lidskost a důstojnost lidí, jak jasně uvádějí papežské sociální encykliky. Příliš často však chceme, aby ze zdravotní péče, vzdělání a výpomoci měli prospěch pouze lidé z naší skupiny.

Boží království nepočítá, neměří, naváží. – všechno je dar

Pointa je v tom, že si “nezasloužíme” nic. Nic! Všechno je to dar. Dokud nezačneme žít v Božím království namísto království tohoto světa, budeme uvažovat přesně jako svět. Abychom pochopili evangelium v jeho radikální, proměňující moci, musíme přestat počítat, měřit a vážit. Musíme přestat říkat “zasloužím si” a rozhodovat, kdo si to nezaslouží. Nikdo z nás si nezaslouží! Toto každodenní obrácení je těžké, pokud jsme nezažili nekonečné milosrdenství a neuvědomujeme si, že všechno je dar – vždycky.

Prameny:

Adapted from Richard Rohr, “Capitalist Economy and Gift Economy,” homily, September 1, 2019, MP3 audio.

Image credit: A path from one week to the next—Loïs Mailou Jones, Textile Design for Cretonne (detail), 1928, watercolor on paper, Smithsonian. Loïs Mailou Jones, Eglise Saint Joseph (detail), 1954, oil on canvas, Smithsonian. Alma Thomas, Red Abstraction (detail), 1959, oil on canvas, SmithsonianClick here to enlarge image.

This street scene reminds us of the ordinary, loud, multi-colored, sun and shade gift of life.