Týden čtyřicet tři: Mechthilda z Magdeburku
Otec Richard píše o Boží touze po láskyplné blízkosti s námi:
Každý z nás je Bohem jedinečně milován
Bonaventura učil, že každý z nás je „Bohem milován zvláštním a nesrovnatelným způsobem, jako v případě nevěsty a ženicha“. [1] František a Klára z Assisi věděli, že láska, kterou Bůh chová ke každé duši, je jedinečná a šitá na míru, a proto se každý „spasený“ člověk cítí milovaný, vyvolený, a dokonce „Boží oblíbenec“. Tuto výjimečnost znali a prožívali také mnozí lidé v Bibli. Boží důvěrnost je vždy a přesně zvláštní a na míru stvořená – a tedy „důvěrná“. [2]
Přijmi tajemství Boží lásky
Vnitřní poznání Boží lásky je samo o sobě přebývající přítomností a je také popsáno jako radost (Jan 15,11). Která z nich přichází jako první? Umožňuje nám pocit bezpečí a objímání Bohem jednat s druhými stejným způsobem? Nebo nám lidská něha dovoluje představit si, že Bůh musí být stejný, ale nekonečný? Asi nezáleží na tom, kde začneme; důležité je, abychom se dostali k velkému tajemství z jedné či druhé strany.
Co někteří lidé dosud nevidí?
Ano, „tajemství“, nebo dokonce „skryté tajemství“, tak to nazývali spisovatelé jako David (Ž 25,14), Pavel, Rúmí, Háfiz, Bonaventura, Juliána z Norwiche a mnozí mystikové. A z nějakého smutného důvodu se zdá, že je to dobře střežené tajemství. Ježíš chválí Boha, že „tyto věci skrývá před učenými a chytrými a zjevuje je jen maličkým“ (Mt 11,25). Nuže, co je to, co učenci a chytráci často nevidí?
Bůh touží po důvěrném vztahu s naší duší
Velkým a skrytým tajemstvím je toto: nekonečný Bůh hledá a touží po důvěrném vztahu s lidskou duší. Jakmile takovou intimitu zažijeme, popisuje nám ji jen intimní jazyk milenců: tajemství, něha, výjimečnost, zvláštnost, změna pravidel „kvůli mně“, nahota, riziko, extáze, neustálá touha a samozřejmě také nezbytné utrpení. To je mystický slovník svatých. [3]
Žebravá mystička Mechthilda z Magdeburku (asi 1207-1282) psala o své zkušenosti s vášnivou Boží láskou a touhou.
dialog mezi svou duší a Bohem:
Duše začíná:
Ach, Pane, miluj mě vášnivě, miluj mě často, miluj mě dlouho. Neboť čím soustavněji mě budeš milovat, tím čistší budu; čím vroucněji mě budeš milovat, tím krásnější budu; čím déle mě budeš milovat, tím svatější budu zde na zemi.
Bůh odpovídá:
Protože Já sám jsem Láska, budu tě milovat neustále.
Protože toužím být vášnivě milován, Mou touhou je milovat tě vroucně.
Protože jsem věčný a nekonečný, budu tě milovat dlouho….. [4]
Když budu zářit, budeš odrážet mou záři,
Když budu plynout, budeš plynout rychle,
Když dýcháš, vtahuješ do sebe Mé Božské Srdce.
Když po Mně voláš, vezmu tě do své náruče.
Když Mě miluješ, jsme spojeni v jedno.
Nic nás nemůže rozdělit, neboť spolu radostně přebýváme. [5]
Prameny:
St. Bonaventure, vol. 9, trans. Dominic V. Monti (St. Bonaventure, NY: Franciscan Institute Publications, 2005), 172.
[2] Adapted from Richard Rohr, preface to Eager to Love: The Alternative Way of Francis of Assisi(Cincinnati, OH: Franciscan Media, 2014), xviii.
[3] Adapted from Richard Rohr, Immortal Diamond: The Search for Our True Self (San Francisco, CA: Jossey-Bass, 2013), 163, 164–165.
[4] Mechthild, The Flowing Light of the Godhead 1.23, 1.24, in Meditations from Mechthild of Magdeburg, ed. Henry L. Carrigan Jr. (Brewster, MA: Paraclete Press, 1999), 9.
[5] Mechthild, Flowing Light 2.6; Carrigan, 23.
Image credit: A path from one week to the next—Alma Thomas, Snow Reflection on Pond (detail), 1973, acrylic on canvas, Smithsonian. Loïs Mailou Jones, Jeune Fille Français (detail), 1951, oil on canvas, Smithsonian. Loïs Mailou Jones, Textile Design for Cretonne (detail), 1928, watercolor on paper, Smithsonian. Click here to enlarge image.
Mechtild looks into our eyes with peace and knowing of the Beloved – we look back into her eyes having beheld the same Beloved.