Boží vášnivá láska

frantiskan

Velkým a skrytým tajemstvím je toto: nekonečný Bůh hledá a touží po důvěrném vztahu s lidskou duší. Jakmile takovou intimitu zažijeme, popisuje nám ji jen intimní jazyk milenců: tajemství, něha, výjimečnost, zvláštnost, změna pravidel „kvůli mně“, nahota, riziko, extáze, neustálá touha a samozřejmě také nezbytné utrpení. To je mystický slovník svatých. [3]

Žebravá mystička Mechthilda z Magdeburku (asi 1207-1282) psala o své zkušenosti s vášnivou Boží láskou a touhou.

Všechen život je posvátný

frantiskan

Božské vtělení na sebe vzalo podobu přebývající přítomnosti v každé lidské duši a jistě i ve všech tvorech nějakým základním způsobem. Paradoxně nám naše lidská svoboda dává možnost takový vlak zastavit a odmítnout naskočit na palubu vlastního života. Zdá se, že andělé, zvířata, stromy, voda, ano, i chléb a víno plně přijímají svůj podivuhodný osud a těší se z něj. Jen my lidé se bráníme a popíráme svou základní identitu. Můžeme způsobit velkou spoušť, a proto musíme být nějak ohraničeni a omezeni. Jediný způsob, jak sami můžeme odmítnout naskočit do rozjetého vlaku života, je jakákoli negativní hra na vyloučení nebo nelásku – dokonce i k sobě samým. Všechno k nám patří, včetně nás.