Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Co to znamená být bojovníkem-mudrcem pro novou dobu? Za koho budete bojovat? Co budete riskovat? Začíná to tím, že ctíte bojový impuls ve vás. Přemýšlejte o tom, co vám láme srdce. Jak to přetavíte do něčeho, co přináší život místo smrti? Dýchejte. Přemýšlejte. Pak si vyberte svůj meč a štít. Nemusíte znát odpovědi. Jen musíte být připraveni na okamžik, kdy svět řekne: Teď
Nenásilí se opírá o určitý druh kosmického optimismu, který věří, že vesmír/realita/Bůh je konečně a plně na straně spravedlnosti a pravdy. Dějiny mají svůj směr, smysl a cíl. Bůh je zásadnější než zlo. Poslední slovo bude mít vzkříšení, což je samotný příslib Ježíšovy události. Věčný vítr Ducha je s námi.
Včera letěl vzduchem první bílý vlas.Zazvonil,když zvolna k zemi padal –a slova,hrubá, nepokorná slovav hrdle uvázla mi jako rybí kost. Mé léto,ty už také šedivíš? Je tomu taka podzim přijde…
Ježíš říká, že Bůh je jako pastýř, který se vždy snaží najít ty, kdo jsou mimo společenství se svými bližními, a když to najdou, když najdou své společenství se svými bližními, pak se zdá, že celý svět zapadá zpět na své místo a život dostává nový smysl. . . .
Pokud jde o duchovní cestu, snažit se najít víru pomocí intelektuálního centra je něco podobného jako pokoušet se hrát na housle pilkou: je to prostě špatný nástroj pro tuto práci. To je jeden z důvodů, proč všechny náboženské tradice všeobecně trvají na tom, že náboženský život nelze uskutečňovat pouze pomocí mysli; ta je největší jednotlivou překážkou duchovního stávání se.
Ke komunikaci srdcem dochází, když zpomalíme, když se ztišíme, díváme se a nasloucháme. Zastavte se a nadechněte se. Stát se plně přítomnými s osobou, se kterou jsme. Naslouchejte celou svou bytostí.
Mnozí z nás vyrostli v domnění, že Bůh chce, abychom měli pravdu, abychom byli správní, dokonce abychom byli dokonalí. Tento úryvek z Janova evangelia říká, že Bůh chce lidi, kteří jsou ve správném vztahu, což znamená, že jsme otevření a dokážeme druhým naslouchat s porozuměním a soucitem. Znamená to, že dokážeme přiznat, když se mýlíme, což je u většiny z nás téměř každý den. Pro mě to tak určitě je.
Když vím, že svět kolem mne je místem skrývání i zjevení Boha, nemohu již udržovat výrazný odstup mezi přirozeným a nadpřirozeným, mezi svatým a profánním. (Božský “hlas” to přesně objasňuje velmi odolnému Petrovi ve Skutcích 10). Vše, co vidím a znám, je skutečně jeden “vesmír”, který se točí kolem jednoho koherentního středu.
Křesťanská víra, odrážející nenásilí svého zakladatele, se původně rozvíjela jako nenásilné duchovní hnutí protiimperiálních hodnot. Prosazovalo lásku, nikoli válku. Její prvotní krédo vyzdvihovalo solidaritu, nikoli útlak a vyloučení [viz Galatským 3,26-28]. . . . První křesťané vyzdvihovali spíše rovnost přátelství než nadřazenost hierarchie [Jan 15,15; 3 Jan 14,15].
Musíme znovu objevit to, co svatý František z Assisi (1182-1226) nazýval “dřeněmi evangelia”. [1] Je čas obnovit se zdola nahoru.