Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Znamená to, že musíme být především schopni vidět druhého člověka, člověka vedle nás, v salvadorské vesnici nebo v uprchlickém táboře ve Rwandě, jako člověka, který má stejnou hodnotu jako ten náš. Můj život není o nic cennější a hodnotnější, nemá větší ani menší význam než život této jiné lidské bytosti. Nezasloužím si ho více ani méně. Moje práva nejsou důležitější než práva tohoto člověka…..
Náš obraz sebe sama není podstatný ani trvalý; je prostě vytvořen z naší vlastní mysli, touhy a volby – a z preferencí všech ostatních vůči nám! Není vůbec objektivní, ale zcela subjektivní (což neznamená, že nemá reálný vliv). Pohyb k moudrosti druhé poloviny života má mnoho společného s nezbytnou prací se stínem a vznikem zdravého sebekritického myšlení, které jediné nám umožňuje vidět za svůj vlastní stín a přetvářku a najít to, kým jsme, “skrytí s Kristem v Bohu” (Kol 3,3)
Shrnutí dvacátého druhého týdne 28. května - 2. června 2023 Neděle Duch svatý v nás je touha uvnitř každého z nás, která chce pokračovat ve spojení, vztazích a společenství. Není…
Nikdy není toto povolení být beze slov důležitější než tehdy, když deprese dusí i každodenní slova v lidské interakci. V takové chvíli je možná zapotřebí duchovní praxe, která vám umožní prázdnotu, místo aby bojovala za její zaplnění. Starobylá praxe soustředěné modlitby je jednou z nich, stejně jako jiné meditační techniky z jiných náboženství a kultur: tiché, jemné vzdání se všech iluzí o osobní moci a kontrole. Neměří se kvalitou ani množstvím emocí, které vyvolává. Modlitba se nemusí měřit ničím.
Podpořit centrum pro rozjímání a kontempalci
Když si všimneme Ježíšových časů duchovní obnovy, které se prolínají celým obloukem jeho služby – od učení, uzdravování a nasycení čtyř a pěti tisíc následovníků až po jeho poslední slova při poslední večeři, v Getsemanech a na kříži – začneme si všímat definitivního vzorce Ježíšovy praxe jako určitého plynulého rytmu tam a zpět.
Jsou to hluboká slova ve světě plném snadných způsobů utěšování. Ráchelino volání odmítá oduševňovat, vysvětlovat, ignorovat nebo popírat hloubku a pravdu utrpení v tomto světě. Odmítá konejšivá slova a sentimenty typu “copak spolu nemůžeme všichni vycházet”. Její odmítnutí bere vážně roztržky a rány světa i hlubokou cenu hledání uzdravení. Je to protest proti světu, jaký je, a proti rozbití, které se zdá být tak nevyhnutelné. Rachel dovolí, aby jí pravda otřásla až do morku kostí. A za to si ji lidé pamatují.
moje čekání
může být požehnáním
a mé truchlení
se stane požehnáním
a náhrobní kámen
bude požehnáním
a nekonečné ticho
mi získá požehnání.
Židům 10,26-27 Neboť jestliže dobrovolně hřešíme poté, co jsme přijali jasné poznání pravdy, nezůstává již více oběť za hříchy, nýbrž jakési hrozné očekávání soudu a žár ohně, který bude stravovat…
Zdá se, že v žádném případě nemůžeme zkonstruovat nebo řídit svou vlastní přeměnu. Pokud se pokoušíme změnit své ego s pomocí svého ega, máme jen lépe zamaskované ego! Vypůjčím si citát často spojovaný s Albertem Einsteinem: “Žádný problém nelze vyřešit ze stejné úrovně vědomí, která ho vytvořila.” V tomto případě je to ale jenom otázka času.