Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Příběh Adama a Evy:
pohyb „opouštění zahrady“ začíná u všech lidí někde kolem sedmi let věku. Před tímto obdobím, stejně jako Adam a Eva v zahradě, existujeme v jednotném vědomí. Tam všichni začínáme, když „otec a já jsme jedno“ (Jan 10:30) nebo moje matka a já jsme jedno – jak to mnozí z nás prožívají v prvních letech života.
Nakonec dojde k rozdělení. Musí k tomu dojít. Budeme jíst ze stromu poznání dobra a zla a utrpíme „ránu poznání“.
Tento jubilejní rok je určen především členům františkánských rodin – Řádu menších bratří, klarisek, františkánských terciářů i dalších společenství inspirovaných spiritualitou sv. Františka. Zároveň je však otevřen všem věřícím, kteří chtějí čerpat z jeho odkazu.
Jan od Kříže
Vše, co je zde zapotřebí, je osvobodit její duši, zbavit ji břemen, nechat ji odpočinout od myšlenek a poznání, přestat se trápit přemýšlením a meditací. Duše se musí spokojit s láskyplnou pozorností vůči Bohu, bez rozrušení, bez úsilí, bez touhy ochutnat nebo pocítit [Boha].
15 km na západ od Prahy je malý františkánský klášter. Má dvě obytná křídla a třetí a čtvrté jsou ambity. Žilo v něm kdysi dávno dvanáct františkánských bratří a jedno křídlo…
Když Ježíš čelil rostoucímu tlaku – včetně tlaku ze strany svých přátel –, aby přestal vystupovat proti nespravedlnosti, Ježíš dal jasně najevo, že následování ho bude vyžadovat sebeobětování, nepohodlí a možná i nebezpečí. Jak mi to mohlo dříve uniknout? Možná právě tento nový způsob vnímání byl tím, co znamenalo „život podle evangelia“.
Víme, že moc se v našich společenstvích projevuje každý den mnoha způsoby. Kromě hadí moci postavení, fyzické síly, peněz a počtu věříme v moc modlitby. Věříme v moc pravdy a moc lásky. Věříme, že existují kontexty a okamžiky, ve kterých je morální autorita skutečná, hmatatelná a účinná.
Trvající a rozvíjející se přátelství mezi Kingem a Nhat Hanh vedlo Nhat Hanha k dalšímu zkoumání vztahu mezi buddhismem a křesťanstvím. Jak napsal v knize Living Buddha, Living Christ (Živý Buddha, živý Kristus):
Pokud se nechceme zbavit svého hněvu a stále ospravedlňujeme, proč si ho zasloužíme, pravděpodobně jednáme z pozice svého uraženého ega. Když se ho dokážeme zbavit – poté, co jsme ho řádně uznali – pravděpodobně budeme schopni získat jeho moudrost – bez jeho nadměrného náboje – a efektivně ji využít.
Pavel tvrdí, že Bůh nikoho nezvýhodňuje. Všichni lidé jsou na stejné úrovni, bez ohledu na jejich náboženské zázemí. Všichni porušují své vlastní svědomí, všichni nedosahují Boží slávy, všichni porušují Boží zákony. Nikdo si nemůže nárokovat výsadní postavení u Boha jen proto, že ovládá náboženské znalosti, vyhýbá se seznamu zakázaných chování nebo se identifikuje s určitou nálepkou
Existuje běžné mylné přesvědčení, které hluboce zkresluje výklad Písma a mnoho duchovních směrů. Nazývám ji „duchovním kapitalismem“, který se soustředí kolem běžné filozofie „mohu to udělat, musím to udělat a udělám to“. To je způsob uvažování rané fáze egoistického vědomí. Klade veškerý důraz a úplnou důvěru na „mě“, moje úsilí a moje duchovní úspěchy. Má malou aktivní důvěru v Boží milost a milosrdenství.