Po pádu – Neděle, 8. února 2026
Otec Richard Rohr poukazuje na to, jak příběh Adama a Evy v Genesis 3kap je metaforou ztráty nevinnosti, kterou všichni zažíváme:
Příběhy v Bibli jsou pro každého člověka
Bible nám předkládá příběhy v „malém divadle“, aby nás připravila na Velké divadlo, a v podstatě nás učí, že cokoli se děje v Bibli, není jen tam, ale všude; nejde jen o tuto osobu, ale o každého člověka.
Týkají se nás osobně i staré příběhy
Příliš dlouho bylo pro křesťany běžné číst Bibli s uspokojením a často poznamenávat: „To byl tehdy problém židovského náboženství.“ Tím chytře vyhýbáme uznání, že přesně stejný problém se týká i dneška, našich vlastních životů a společenství.
Příběhy odhalují vzorce chování lidí
Pokud je text skutečně inspirovaný, odhaluje vzorce, které jsou vždy pravdivé – i a zejména tady a teď, ve mně a v tobě, nejen tam v minulosti.
Pád Adama a Evy se týká našich pádů
Když čteme Genesis 3 a díváme se na „pád“ samotný, pád není jen něco, co se stalo Adamovi a Evě v jednom historickém okamžiku. Je to něco, co se děje ve všech okamžicích a ve všech životech. Musí se to stát a stane se to nám všem. Ve skutečnosti, jak řekl anglický mystik Julian z Norwich, „Nejprve pád, pak zotavení z pádu, a obojí je milosrdenství Boží.“ [1] Právě v pádu se naučíme téměř vše, co je duchovně důležité.
Nejprve přišlo podezření (had)
V Genesis zlý, zosobněný hadem, vzbuzuje v Evě podezření. Tím začíná odloučení, rozpad vztahu mezi Evou, Adamem a Bohem. Podezření to způsobuje ve všech vztazích. Někdo nám řekne jednu kritickou věc o jiné osobě a to rozběhne naši mysl, která začne skládat všechny kousky do pěkně sestaveného obrazu. Podezření téměř vždy najde důkazy pro to, co podezřívá. Nevyhnutelně směřuje k pocitu zášti a neschopnosti důvěřovat někomu mimo mě. To je psychologie toho, co se děje v tomto jednoduchém příběhu.
Oči obou se otevřely a vesmír se rozdělil
Text uvádí: „Očím obou se otevřely“ (3:7). Otevřely se jim oči pro rozdělený vesmír. Učitelé modlitby to nazývají „rozdělením subjektu a objektu“. K tomu dochází vždy, když stojíme nad věcmi a proti nim, odděleně a analyticky, a již nedokážeme poznávat věci na základě spřízněnosti, podobnosti nebo přirozeného spojení. Místo toho je poznáváme pouze jako objekty tam venku, které podléhají naší podezřívavosti a pochybnostem.
Opustili zahradu – tak jako v dětství postupně opouštíme rodiče
Tento pohyb „opouštění zahrady“ začíná u všech lidí někde kolem sedmi let věku. Před tímto obdobím, stejně jako Adam a Eva v zahradě, existujeme v jednotném vědomí. Tam všichni začínáme, když „otec a já jsme jedno“ (Jan 10:30) nebo moje matka a já jsme jedno – jak to mnozí z nás prožívají v prvních letech života.
Nakonec dojde k rozdělení. Musí k tomu dojít. Budeme jíst ze stromu poznání dobra a zla a utrpíme „ránu poznání“.
Někdo pak prožívá odcizení celý život
Budeme podezřívat sami sebe i všechno ostatní. Budeme pochybovat. Tomu se říká stav odcizení a mnoho lidí v něm prožije celý svůj život.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
[1] Julian of Norwich, Revelations of Divine Love, 61, ed. Grace Warrack (Methuen & Company, 1901), 153; Richard’s paraphrase.
Adapted from Richard Rohr, Things Hidden: Scripture as Spirituality, rev. ed. (Franciscan Media, 2022), 38–40.
Image credit and inspiration: Abishek Rana, untitled (detail), 2020, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. A serpent in a garden invites us to pause. We are reminded that maturing means discerning between venom and challenge. Can we step from innocence into experience—while being held in intimate relationship with God