Naděje v těžkých časech – Úterý, 23. června 2026
hudebník Jon Batiste
Na virtuálním setkání CAC s názvem „Jak najít naději v těžkých časech?“ se k týmu CAC připojil umělec a hudebník Jon Batiste, držitel ceny Grammy, a zapojil se do diskuse. Děkanka fakulty Carmen Acevedo Butcher se Batisteho zeptala na radost a oslavu jako způsob, jak potvrdit naši lidskost uprostřed okolností, které nás zbavují lidskosti: „Kde v současné době tuto dehumanizaci vnímáte a jak bychom se mohli opřít o radost jako o akt odporu?“ Batiste odpověděl:
Na vše se lze dívat z různých úhlů pohledu ve stejný čas
O době, ve které žijeme, lze říci mnoho věcí a existuje se lze dívat z různých úhlů pohledů, je mnoho způsobů, jak se na ni dívat. Obecně rád nahlížím na věci tak, že se odehrávají na různých osách. Všechny tyto věci se dějí najednou – z perspektivy vašeho vlastního života, z perspektivy pozorování světa kolem vás a nakonec i z perspektivy pozorování historie. Můžeme vidět přílivy a odlivy času a to, jak jsme prošli všemi těmito různými fázemi v průběhu naší generace i generací minulých.
Nejprve tedy hledám kotvu v naději
Musíte tedy začít tím, že najdete zakotvení, které je pro vás pravdivé a smysluplné. Právě tam nakonec začínáme nacházet autentickou radost, protože radost pramení z bolesti. Je to přeměna a alchymie bolesti. Přeměňuje ji do prostoru, který je pro vás pravdivý a autentický, i když se okolnosti kolem vás nemění. Hlubokou naději nelze potlačit nepříznivými okolnostmi. Naděje přesahuje podmínky vašich okolností.
V co doufám?
Naději [můžeme] ztratit, když už nevěříme nebo nevidíme důkazy o pozitivním výsledku, ale nejhlubší naděje spočívá v tomto vnitřním vědomí, že nejjasnější světlo může vzejít z nejtemnějších okamžiků. Tuto naději najdete… tím, že si nejprve položíte otázky: „V co doufám? Pro koho to je? Kdo má naději pod kontrolou? V čem je moje naděje zakořeněna? Jaká je moje víra ohledně konečného výsledku?“
Na vzniku naděje lze pracovat
Začal jsem si uvědomovat, že naděje přesahuje fyzickou rovinu. Naděje je jazykem neviditelného. Přesahuje okolnosti, protože přesahuje fyzickou realitu. Je duchovní. Je to jazyk neviditelné říše, která je stejně skutečná, ne-li skutečnější, než věci, které můžeme vidět a dotknout se jich. Naděje je hluboké vnitřní vědění, které pramení z budování tohoto [základu]. Proto rád říkám, že naděje je jako kontaktní sport. Pracujete na ní. Zlepšujete se v ní. Můj dům by mohl být zaplavený a střecha by mohla hořet, a přesto v sobě mohu mít pocit naděje. Zůstanu v té lodi.
Není to lehké mít naději, ale je to dobrá volba
Není to vždy snadné, ale je to volba, která – jakmile ji jednou učiníme a zakořeníme se v tom nejhlubším a nejautentičtějším místě našeho života, ať už jsme se tam dostali jakkoli – nám umožní skutečně podle ní žít. Můžeme na tom stavět a ta naděje se znásobuje, bez ohledu na okolnosti, které nás obklopují, bez ohledu na to, jaké by mohly být, a bez ohledu na to, zda je máme pod kontrolou, či nikoli.
Prameny:
Carmen Acevedo Butcher and Drew Jackson with Cole Arthur Riley and Jon Batiste, “How Do We Find Hope in Hard Times? A Contemplative Response to Uncertainty, Loss, and Change,” (Center for Action and Contemplation, March 13, 2026). Unavailable.
Image credit and inspiration: Dyu Ha, untitled (detail), 2019, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. We reach out with a deep desire to connect to hope and a sense of timing beyond our own.