Začal jsem si uvědomovat, že naděje přesahuje fyzickou rovinu. Naděje je jazykem neviditelného. Přesahuje okolnosti, protože přesahuje fyzickou realitu. Je duchovní. Je to jazyk neviditelné říše, která je stejně skutečná, ne-li skutečnější, než věci, které můžeme vidět a dotknout se jich. Naděje je hluboké vnitřní vědění, které pramení z budování tohoto [základu]. Proto rád říkám, že naděje je jako kontaktní sport. ( Jon Batiste)
