Naděje v těžkých časech
Organizátorka a aktivistka Mariame Kaba se zamýšlí nad nadějí jako nad disciplínou.
Naděje je disciplína – praxe
Pro mě naděje nevylučuje pocit smutku, frustrace, hněvu ani žádné jiné emoce, které dávají naprostý smysl. Naděje není emoce, víte? Naděje není optimismus…
Myšlenku, že naděje je disciplína, jsem před mnoha lety zaslechla od jedné jeptišky, která o tom mluvila v souvislosti s tím, že musíme být ze světa a ve světě. Žít v posmrtném životě už v přítomnosti bylo jakousi formou úniku, ale pro nás bylo opravdu, opravdu důležité žít ve světě a být ze světa. Naděje, o které mluvila, byla touto pevně zakotvenou nadějí, kterou praktikovala každý den…
Naděje je rozhodnutí jí mít
To mě hluboce oslovilo. Slyšela jsem to před mnoha lety a pak jsem pocítila: „Bože můj. To ke mně promlouvá jako životní filozofie, že naděje je disciplína a že ji musíme praktikovat každý den.“ Protože ve světě, ve kterém žijeme, je snadné pociťovat beznaděj, že všechno je pořád špatné, že se nikdy nic nezmění… Chápu, proč se lidé tak cítí. Já se prostě rozhoduji jinak. Rozhodla jsem se myslet jinak a rozhodla jsem se jednat jinak. Rozhodl ajsem se lidem věřit, dokud neprokáží, že nejsou důvěryhodní.
Naděje znamená věřit
Jim Wallis, kterého lidé znají jako liberálního evangelikála… hovoří o tom, že naděje ve skutečnosti znamená věřit navzdory důkazům a sledovat, jak se tyto důkazy mění. A to mi dává naprostý smysl. Věřím, že nakonec zvítězíme, protože věřím, že je více lidí, kteří chtějí spravedlnost, skutečnou spravedlnost, než těch, kteří proti tomu pracují.
Kaba popisuje, jak nám krátkodobé uvažování brání v přístupu k naději:
Z dlouhodobého hlediska jsme bezvýznamní
Dívám se na věci z dlouhodobého hlediska a plně si uvědomuji, že jsem jen nepatrnou, malou součástí příběhu, který má za sebou již obrovskou minulost a po němž ještě něco přijde. Rozhodně tu nebudu ani zdaleka, abych viděl jeho konec. To mě také uvádí do správného duševního rozpoložení: že … [to], co dělám, je ve světových dějinách vlastně docela bezvýznamné, ale pokud je to významné pro jednoho nebo dva lidi, mám z toho dobrý pocit….
Bezvýznamnost nám dává svobodu při rozhodování
Mluvím s mnoha mladými organizátory… Vždy jim říkám: „Vaše časová osa není tou, na které se odehrávají hnutí. Vaše časová osa je vedlejší. Vaše časová osa slouží pouze vám samotným k zaznamenání vašeho růstu a vašeho života.“ Ale to je jen zlomek života, který bude prožívat vesmír a který vesmír již prožil. Když pochopíte, že jste ve velkém plánu věcí opravdu bezvýznamní, pak je to podle mého názoru svoboda – svoboda skutečně dělat práci, kterou považujete za nezbytnou, a přispívat tak, jak to považujete za vhodné.
Prameny:
Mariame Kaba, We Do This ‘Til We Free Us: Abolitionist Organizing and Transforming Justice (Haymarket Books, 2021), 26–28.
Image credit and inspiration: Dyu Ha, untitled (detail), 2019, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. We reach out with a deep desire to connect to hope and a sense of timing beyond our own.