Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Musíme ctít nekonečné tajemství vlastní životní cesty, abychom v ní rozpoznali Boha. Nebo je to naopak? Zdá se, že Bůh nás k sobě nenechá přiblížit, pokud nepřineseme všechno ze sebe – v lásce – včetně naší zlomenosti. Proto je Dobrá zpráva skutečně dobrou zprávou. Nic není zbytečné.
šichni jsme na společné cestě potřebujeme osvobození (což je možná lepší slovo než spása). Božím záměrem není nikdy zahanbení jednotlivce (které ve skutečnosti zbavuje síly), ale solidarita s celkem a univerzální odpovědnost za něj (která vytváří zdravé lidi). To je projev radikální solidarity, který se zřejmě líbí jen málo křesťanům, ale který se CAC snaží podporovat.
Neobhajuji nějaký laciný univerzalismus. Nechceme se stát lidmi, kteří tváří v tvář utrpení a nespravedlnosti bezelstně říkají „všechno tak má být“. Doufám, že mě neslyšíte, že to říkám. Mohlo by to znít, že si protiřečím, a naše vypočítavé mozky si možná říkají: „Ale no tak. Tak jednoduché to přece být nemůže.“ Myslím, že právě proto nás ďábelská, svůdná mysl neustále mate a chytá nás do pasti výletů hlavou, místo abychom se odevzdali nahému teď, které vždy obývá Bůh. To je místo, kde se vždy odehrává vtělení a kde je Bůh tajemně přítomen v každém okamžiku, dokonale skrytý a zároveň dokonale zjevený.
Je to kontakt se Skutečností, který nás nakonec uzdraví. A kontemplace, jednoduše řečeno, je setkání se skutečností v její nejjednodušší, bezprostřední a rozporuplné podobě. Je to řešení těchto nesmírných rozporů, které charakterizuje mystiky, světce, proroky a všechny, kdo se modlí. Výsledkem je vždy „něco třetího“.
Lze s nadsázkou říci, že vidění „my a oni“ a z něj vyplývající dualistické myšlení je základem téměř veškerého utrpení a násilí ve světě. [3] Umožňuje hlavám náboženství a státu vyhýbat se svým vlastním učitelům zakladatelům, svým vlastním národním ideálům a svým vlastním lepším instinktům. Chybí-li jim kontemplativní pohled, zůstanou takoví vůdci pouhými funkcionáři a techniky, nebo dokonce nebezpečím pro společnost.
je tajemná účast na Kristu. Není to něco, čeho dosáhneme vlastním výkonem. Je to něco, na čem se již podílíme a často o tom prostě ani nevíme. Všichni již proudíme v Kristově vědomí, v onom trojičním proudění života a lásky, kterým se pohybujeme dovnitř a kolem všeho a skrze všechno. Prostě si to neuvědomujeme.