Dvacátý týden: Milovat trpící planetu
Země nám byla svěřena, aby pro nás byla matkou, schopnou dát každému, co je třeba k životu….Země je štědrá a nic nezadržuje těm, kdo ji chrání. Země, která je matkou všech, žádá úctu, nikoliv násilí.-Papež František, Naše matka Země
Děkan fakulty CAC Brian McLaren ve své nové knize Život po zkáze pojmenovává úzkost, kterou mnozí pociťují, když si uvědomují utrpení Země:
Úzkost ze zkázy
Dnes ráno jste se opět probudili s tím známým ne-pokojným, nepříjemným, nechtěným pocitem. Přemýšlíte, co s tím dělat. Tušíte, že když mu budete věnovat pozornost, rozpoutá to nějaký vnitřní neklid…..
Je to úzkost, kterou cítíme, ano, a něžný, sladký, pronikavý smutek nejen za sebe, ale také za všechny a všechno všude najednou…..
Cítíme tuto zkázu, protože jsme bdělí, alespoň částečně bdělí…..
Tajemství zmaru
Otevřené tajemství zmaru nás nachází všude. Stromy se chvějí, když nám o něm vyprávějí, pláčou. Voda nám ho šeptá. Ptáci a hmyz o něm vypovídají srdcervoucím tichem, které vypovídá o jejich nepřítomnosti. Zapomenuté lesy, které byly buldozerem přebudovány na nablýskaná sídliště, nás pronásledují jako duchové. I když se nás politici snaží rozptýlit každodenním horkým vzduchem, spalující větry destabilizovaného klimatu nám dýchají na krk mrazivou pravdu…..
Tančíme se zkázou
Už jsem se naučil jednu věc: když tančíte se zkázou, zkáza vás změní.
Ano, může vás změnit k horšímu…. Ale tanec vás může změnit i k lepšímu, zanechat vás pokornější a upřímnější, přemýšlivější a kreativnější, soucitnější a odvážnější… moudřejší, laskavější, hlubší, silnější… propojenější, odolnější, svobodnější, lidštější, živější. [1]
Richard Rohr nám v úvahách o biblické apokalyptické literatuře připomíná, že pojmenování toho, co se může zdát jako konec časů, má svůj smysl:
Apokalypsa – konec světa, který jsme vytvořili my
Apokalyptika znamená odhrnout závoj, odhalit podhoubí skutečnosti. Má šokovat. Apokalypsa má sloužit zrození, ne smrti. V Markovi 13 Ježíš v posledním odstavci čtyřikrát říká: „Zůstaňte vzhůru“ (Mk 13,32-37). Jinými slovy: „Vezměte si z toho ponaučení, které vám to má dát“. Poukazuje na všechno, co považujeme za samozřejmé, a říká: „Neberte nic jako samozřejmost“. Apokalyptická událost převrací naši představivost a radikálním způsobem přetváří realitu.
Jak chápeme apokalypsu?
Dějinám bychom prokázali velkou službu, kdybychom apokalyptickou literaturu pochopili. Nemá v nás vyvolat ani tak strach, jako radikální přeuspořádání. Není to konec světa. Je to konec světů – našich světů, které jsme vytvořili.
Naší nejlepší reakcí je ukončit náš boj s realitou – takovou, jaká je. Prospěje nám cokoli, co se blíží uvítací modlitbě – ponořit se do změny pozitivně, preventivně, říci: „Přijď to co je, nauč mě své dobré lekce.“ To, co se děje, je v souladu se skutečností. Když řekneme „ano“ tomu, co je, ironicky nás to připraví na otázku „co kdyby?“. [2]
Přečtěte si tuto meditaci na cac.org.
Prameny:
[1] Brian D. McLaren, introduction to Life after Doom: Wisdom and Courage for a World Falling Apart (New York: St. Martin’s Essentials, 2024), 1, 2, 3, 4, 8.
[2] Adapted from Richard Rohr, “This Is an Apocalypse,” in The Call to Unite: Voices of Hope and Awakening, ed. Tim Shriver and Tom Rosshirt (New York: Viking, 2021), 54–55.
Image Credit and inspiration: Renzo D’souza, death and new life (detail), India, 2020, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. How can we care for the tender seedlings on the parched soil of our beloved earth?