Apokalypsa

Vítání reality

Dvacátý týden: Milovat trpící planetu

Brian McLaren nabízí frázi „vítejte v realitě“ jako užitečné uznání devastace a nejistoty, kterou přináší rostoucí klimatická krize:  

Naše současná globální civilizace je nestabilní a neudržitelná

Naše současná globální civilizace je nestabilní a neudržitelná. Z ekologického hlediska naše civilizace vysává příliš mnoho zemských zdrojů, než aby se Země mohla obnovit, a vypouští příliš mnoho odpadu, než aby se Země mohla detoxikovat. Z ekonomického hlediska jsou finanční systémy naší civilizace složité, vzájemně propojené, křehké a hluboce závislé na neustálém ekonomickém růstu. Bez neustálého hospodářského růstu se finanční systémy potácejí směrem ke kolapsu. S ekonomickým růstem však zintenzivňujeme a urychlujeme ekologický kolaps. Naše globální ekonomické systémy navíc rozdělují stále více peněz a moci těm, kteří ji již mají, a vytvářejí tak malou síť elit, které žijí v přepychu a mají velkou politickou moc, zatímco miliardy lidí žijí v chudobě nebo téměř v chudobě s malou politickou mocí….. S rostoucí ekologickou a ekonomickou nestabilitou budou narůstat i sociální nepokoje a konflikty…. [1].

Vítejte v realitě. 

Tato jednoduchá věta … mi pomáhá na chvíli zpomalit a uznat, že některé věci víme s vysokou mírou jistoty. (Například víme, že oxid uhličitý a metan v atmosféře zachycují teplo; víme, že voda taje při 32 stupních Fahrenheita nebo 0 stupních Celsia; známe několik různých způsobů výroby elektřiny). O jiných věcech však máme mnohem menší jistotu.

Vítejte i v neznámu

Když říkám „vítejte v realitě“, říkám tím: „Vítej, já, v realitě, a to jak v tom, co vím, tak v tom, co nevím.“ Vítejte v realitě. A také říkám: „Vítej, realito, ať už jsi cokoli, známého i neznámého, v mém vědomí.“ 

Tvůrčí napětí je potřebné

Udržovat vědění i nevědění v křehkém, dynamickém a vysoce tvůrčím napětí… to je jedna z hlavních dovedností, které budeme potřebovat, pokud chceme žít s odvahou a moudrostí v nestabilním klimatu, ať už se bude vyvíjet jakýkoli scénář. 

Musíme čelit tomu, co víme. A musíme čelit tomu, co nevíme. Jen to, čemu čelíme, lze změnit. Proto říkám, a doufám, že se ke mně připojíte, vítejte v realitě. [2]

Otec Richard popisuje, jak nám kontemplace pomáhá setkat se s realitou a přivítat ji: 

Kontemplace je setkání s takovou skutečností, jakou jsme schopni zvládnout, v její nejjednodušší a bezprostřední podobě, bez filtrů, soudů a komentářů. Kontemplace nám umožňuje rozpoznat a relativizovat naše vlastní nutkavé mentální mřížky – naše praktikované způsoby, jak vše posuzovat, kritizovat a vypočítávat – a také blokovat to, co nechceme vidět. 

Pro lidi závislé na vlastní mysli je kontemplace obtížná

Právě o to se snažíme, když praktikujeme kontemplativní modlitbu, a proto pro lidi závislé na vlastní mysli a názorech bude kontemplace nejobtížnější, ne-li nemožná. Není divu, že je tak vzácná a vlastně je to „úzká cesta, po které chodí jen málokdo“ (Mt 7,14).

Odložme souzení

Když odložíme stranou naši soudcovskou šablonu a všechny její komentáře, Bůh má konečně šanci k nám proniknout, protože náš narcismus a malichernost jdou konečně stranou. Pak se zjeví Pravda! [3]  

Přečtěte si tuto meditaci na cac.org.

Prameny:

[1] Brian D. McLaren, Life after Doom: Wisdom and Courage for a World Falling Apart (New York: St. Martin’s Essentials, 2024), 23–24. 

[2] McLaren, Life after Doom, 34.  

[3] Adapted from Richard Rohr, Yes, And…: Daily Meditations (Cincinnati, OH: Franciscan Media, 2013, 2019), 391. 

Image Credit and inspiration: Renzo D’souza, death and new life (detail), India, 2020, photo, UnsplashClick here to enlarge imageHow can we care for the tender seedlings on the parched soil of our beloved earth? 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *