Věra Eliášková – péče o seniory 7 let
Jako pečovatelka jsem pracovala 7 let, takže nějaké zkušenosti se starými lidmi mám. Na co si musíme dát hlavně pozor, když jsme mladí a pečujeme o staré lidi, je postoj, který zaujímáme téměř nevědomky : Postoj jakési přezíravosti a nadřazenosti. Tady je nějaká babka nebo děda, kteří už nejsou ničeho schopni – a tak jim teda pomůžeme, no. Přitom ten děda je třeba bývalý vědec, který našel neznámého brouka a je po něm ten brouk pojmenovaný. A tak podobně, dosaďte si, s čím nebo s kým se kdo za svého života setkal. Staří lidé jsou svým stavem deprimovaní, stydí se, že jsou na obtíž a tak chvíli trvá, než rozvážou. Ale pokud máte trochu pokory a neponižujete je nerozvážně svým blaseovaným chováním, staří lidé většinou rozkvetou, začnou se svěřovat, vyprávět o svém životě a stávají se vašimi partnery. Samozřejmě jsou i potížisté, lidé, kteří žalují a stěžují si na všechno možné, i na vás. Tak už to mezi lidmi bývá. Ale většinou, když starý člověk vidí, že se k němu chováte s úctou a posloucháte, co říká a co si přeje, stěžovat si skoro vždycky přestanou.
Neorganizovat jim prostředí po svém
Není dobré jim přeorganizovávat prostředí, v němž žijí. Má-li někdo v bytě čurbes a nevadí mu to, není na nás, abychom ho uklízeli. Jedině, když vidíme, že danému člověku neumytá okna nebo nevyluxovaný koberec vadí, můžeme to řešit. Ale okna nemusíme mýt my, Pán Bůh po nás nechce, abychom se strhali. Stačí, když mytí oken zařídíme nebo pošeptáme dětem či příbuzným, že to babičce vadí. Něco jiného je, chodíte- li ke starému člověku jako profesionál nebo pečujete-li o někoho blízkého. Druhá možnost je pochopitelně náročnější, protože ve vztahu a pečování nejsou nastaveny žádné mantinely. Je-li starý člověk rozumný – a my jako věřící bychom se k podobné rozumnosti dopracovat měli – je možné se domluvit na čemkoliv. Důležité je nefňukat, nevydírat, nevzdychat. Nijak si tím neulevíte a pečovatelům jenom ztěžujete službu. Být rozumný starý a nemohoucí člověk je úkaz nadmíru vzácný a tak si přejme, abychom, pokud nás Bůh podobnou nemohoucností obdaří, byli veselí, nenároční a smířliví staříci a stařenky. Není naším posláním druhým ztrpčovat život, i když bychom si mohli namlouvat, že jim pomáháme na cestě do nebe.
Naučte se přijímat
Ještě jeden takový detail: přijímat všechny dárky, které vám staří z jakýchkoliv důvodů dávají. Jednou je to úmysl, aby věc sloužila i dále, jindy je to přání, abychom si na dotyčného v budoucnu vzpomněli nebo i „úplatek“. Odmítat dary je přinejmenším neslušné, i když jsou mnohdy neužitečné. Například jsem dostávala šatstvo z roku raz dva, zástěry, dokonce boty. Nikdy jsem to neřešila, poděkovala a udělala radost. Mnohdy se v budoucnu dárek ukázal jako potřebný. Dostala jsem od jedné babičky hrnec. Pamatuju se, jak jsem se smála, když jsem hrnec táhla domů. A hrnec se ukázal jako velmi užitečný. Je totiž vysoký, takže v něm vařím marmeládu a nikdy mi nepřeteče. Vždycky si na babičku vzpomenu a pomodlím se za ni. Myslím, že někteří senioři s tímhle úmyslem dary dávají. Abychom si na ně vzpomněli. Mluvit o Bohu je nanejvýš důležité. Není třeba čekat na vhodnou příležitost, je potřeba o spáse a věčném životě mluvit vhod i nevhod. Nikdy nevíme, kdo se chytne. Nikdy nevíme, kdy si dotyčného Pán povolá. Mnohdy zjistíme, že chodili na náboženství, do kostela nebo i ministrovali. Jen jednou se mi stalo, že mně jedna babička přímo vynadala, abych si ty hloupé řeči nechala, ale to byla výjimka. Většinou ztichnou a poslouchají.
Nevychovávejte je
Někdy se říká, že staří jsou jako děti. Nevím, myslím, že je to povrchní soud. Děti potřebují usměrňovat, vychovávat, staří potřebují jen porozumění. Už je nepřevychováme. Je třeba se jim přizpůsobit, vžít se do nich, do jejich času, který už je pryč. Náš pater chodí do odlehčovacího centra, kde je jedna stoletá babička. Tuhle mu řekla: „ Víte, co je nejhorší? Já už tomuhle světu nerozumím. Nevím, co ti mladí říkají. Jakoby mluvili cizí řečí.“ Myslím, že není třeba příliš se vžívat do stoleté babičky. I my, o trochu mladší, občas už přestáváme rozumět, i když se snažíme.
Tak, to je jen pár postřehů a zkušeností, jistě v hovoru přijdeme na více věcí.
Věra Eliášková