Sedmý týden: Mystikové v ohni lásky
Mystikové a mudrci všech tradic hovoří o vnitřním ohni, božské jiskře skryté v našich buňkách a ve všem živém. Tento plamen lásky je čistou přítomností Boha.-Paula D’Arcy, „Odevzdání se lásce“, Oneing, jaro 2017.
Richard Rohr poukazuje na vnitřní autoritu a univerzální moudrost, které jsou charakteristické pro spisy mystiků:
Mystici mají vnitřní propojení
To, co charakterizuje mystiky, je úžasná, klidná jasnost, protože jejich vlastní program, strach, malost, malichernost a falešné já jdou stranou. Jsou schopni klidně existovat uvnitř většího propojení a z tohoto místa promlouvají s jistou autoritou. To je jeden z důvodů, proč si je organizovaná náboženství vždy držela od těla.
organizovaná náboženství si mystiky drží od těla
Často jsou kanonizováni až několik století po své smrti – pokud jsou vůbec kanonizováni. Necitovali nám známé prameny, Písmo ani systematickou teologii, díky nimž náš ucelený náboženský systém zapadá do sebe. Jejich slovník je často velmi kreativní, a dokonce svérázný. Je to jejich vlastní zkušenost, ale jejich zkušenost se natolik zakotvila ve vnitřní jistotě, že necítí potřebu zdůvodňovat ji používáním jazyka, který používáme my ostatní. Pokud se však s jejich slovy posadíme a necháme je na sebe působit, často v nich najdeme jakousi svrchovanou ortodoxii. [1]
Otec Richard chválí vrozenou pokoru mystiků a dalších lidí, kteří se setkali s Bohem:
Mystici chápou, že skrze ně má proudit to co vlastní Bůh
Všichni skutečně velcí lidé, které jsem kdy potkal, se vyznačují něčím, co bych nazval „radikální pokorou“. Jsou hluboce přesvědčeni, že čerpají z jiného zdroje; jsou nástroji. Jejich genialita není jejich vlastní, je vypůjčená. Chápou, že jsme měsíce, nikoliv slunce, s výjimkou naší schopnosti předávat světlo dál. Náš život není náš vlastní, a přesto osvícení lidé na určité úrovni vědí, že jejich život jim byl dán jako posvátná důvěra. Žijí ve vděčnosti a důvěře a snaží se, aby skrze ně proudil dál. Vědí, že láska se oplácí pouze láskou, jak učili svatý František z Assisi i svatá Terezie z Lisieux.
Každý z nás je sám sebou a jsme Bohem vybráni k existenci – jsme propojeni
Boží přání a naše osudy jsou již vepsány v našich genech, výchově a přirozeném nadání. Přijmout, že každý z nás je jen sám sebou, je pravděpodobně to nejodvážnější, co kdy uděláme. Pouze původní výrobce může prohlásit, jaký výrobek – každý z nás – má být; nikdo jiný. „I každý vlas na vaší hlavě byl spočítán,“ jak uvádí Ježíš (Mt 10,30). Bůh si nás vybírá k existenci a v této volbě pokračuje každý další okamžik, jinak bychom upadli do nebytí. Jsme propojeni s Podstatným bytím, účastníme se samotného Božího života, zatímco žijeme jednu malou část tohoto života ve své vlastní znamenité podobě.
Paradoxně můžeme říci, že náš život je právě o nás, ale jakmile poznáme, kdo skutečně jsme, můžeme tento znamenitý oheň udržet, aniž bychom vyhořeli a vyhořeli. [2]
Přečtěte si tuto meditaci na stránkách cac.org
Prameny:
[1] Adapted from Richard Rohr, Following the Mystics through the Narrow Gate: Seeing God in All Things (Albuquerque, NM: Center for Action and Contemplation, 2010). Available as MP3 audio download.
[2] Adapted from Richard Rohr, A Spring within Us: A Book of Daily Meditations (Albuquerque, NM: CAC Publishing, 2016), 134.
Image credit: Wonderlane, Untitled (detail), Seattle, 2020, photograph, public domain. Click here to enlarge image.
A fire of love can fill us up and shine out with great strength.