Třináctý týden: Vzor obětního beránka
Richard Rohr pojmenovává, jak strach snižuje naši schopnost milovat a odpouštět:
Ježíš odhalil lež a iluzi nenávisti
Ježíš přišel vyřešit hlavní a zásadní problém nenávisti. Vyprodukovali jsme tolik utopických řečí o Ježíši a lásce, že jsme zapomněli, že Ježíš se k problému lásky dostával velmi těžko. Nejprve musel odhalit a zničit fenomén nenávisti. Jakmile odhalil lež a iluzi nenávisti, mohla se láska jasně projevit – a to se také stalo.
Vzkříšení přineslo novou linii
Vzorec bohužel zůstává stejný. Zdá se, že nenávist je běžnou, každodenní agendou. Láska je cestou ven z tohoto běžného programu. Evangelia představují toto dilema v osobním vyprávění, které zakládá celou problematiku v dějinách a v osvícené reakci jednoho člověka na lidskou situaci. Ježíš přijímá náboženský a společenský rozsudek nenávisti a veřejně nese jeho důsledky, ale zcela novým a proměňujícím způsobem, který odhaluje nové vzory a možnosti. Po dva tisíce let zůstává nejvýraznější ikonou možného nového programu. Jeho smrt odhalila lež a problém. Jeho vzkříšený život lidem říká, že jejich životy mohou mít jinou dějovou linii. Nedával nám jen na dálku učebnicové odpovědi, ale osobně prošel celým procesem a řekl: „Následujte mě.“ Všichni jsme se s ním setkali.
Za nenávistí stojí strach, který bývá převlečený za zdánlivou cnost nebo zbožnost
Věřím, že za nenávistí téměř vždy stojí strach. Někdy to vypadá jako kontrola, ale i tehdy se lidé obvykle jen bojí, že ztratí něco, o čem si myslí, že mají. Nenávist téměř vždy ospravedlňuje nerozpoznaný nebo neadresný strach. Nejlepším a nejpřesvědčivějším převlekem strachu je zdánlivá ctnost nebo zbožnost. Pak to nikdy nevypadá jako strach. Vypadá jako rozum, rozvaha, zdravý rozum, inteligence, potřeba společenského řádu, morálka, náboženství, poslušnost, spravedlnost nebo dokonce duchovnost. Vždycky to funguje. „I satan se převléká za anděla světla“ (2. Korintským 11,14, NRSV). Jak lépe zahalit pomstu, než ji nazvat spravedlností?
Náboženství nás vede k opuštění ega a přijetí pravého já
Pouze lidé, kteří se přenesli přes své zraněné ego a potřebu kontrolovat všechny výsledky, pouze ti, kteří mají praxi v tom, jak se odpoutat, mohou vidět strach jako podvodníka, kterým je. Být uvězněn uvnitř svého malého ega znamená mít vždy strach. Velké náboženství se snaží ze všech sil osvobodit jednotlivce od tyranie jejich malého a křehkého já. Vždy poukazuje na větší identitu, kterou nazýváme Božím já, Pravým já, já „skrytým s Kristem v Bohu“ (Kol 3,3), důvěryhodným Milovníkem. Zdravé a pravé náboženství, jakým byl sám Ježíš, nám říká, že existuje Někdo, komu můžeme důvěřovat. [1]
Rozpoznat strach a přijmout lásku
Ježíš přišel, aby odhalil a vyřešil hlavní a zásadní problém – sklon lidstva ke strachu a nenávisti. Láska je naprosto osvícená, zcela nesmyslná cesta z tohoto vzorce. K lásce je třeba se dopracovat, přijmout ji a těšit se z ní; prvním krokem je rozpoznat naši hlubokou schopnost strachu a nenávisti. Nezapomeňte však, že kolem negativního prostoru se shromažďujeme rychle, zatímco do lásky „padáme“ spíše pomalu a jen s velkou praxí v padání. [2] Přečtěte si tuto meditaci na stránkách cac.org.
Prameny:
[1] Adapted from Richard Rohr, The Wisdom Pattern: Order, Disorder, Reorder (Cincinnati, OH: Franciscan Media, 2001, 2020), 163–164.
[2] Adapted from Richard Rohr, Dancing Standing Still: Healing the World from a Place of Prayer (Mahwah, NJ: Paulist Press, 2014), 69, 70.
Image credit: Benjamin Yazza, Untitled (detail), New Mexico, 2023, photograph, used with permission. Click here to enlarge image. Who do we push outside the circle of our acceptance to sing alone on the branches of a burnt and mangled desert tree?